Střípky života z kravína
Byla jsem prý moc hodné dítě až do doby, kdy jsem začala utíkat do blízkého kravína. Jako děcko jsem nechápala, jak je to nebezpečné. Žádné překvapení, ve čtrnácti letech jsem věděla, co chci dělat a na zemědělku jsem se těšila.
Můj nástup v pozici honosné "chovatelka hospodářských zvířat" nebylo nic víc než „dojička“. Nebylo to lehké, přiřadili mě do stáje prvotelkové, to znamená mladé krávy, které čekaly své první telátko, anebo už ho měly. Tato mladá zvířata byla lekavá a opravdu docela divoká, tehdy je vozili přímo z pastvin, kde se s lidmi tak často nesetkaly jako dosud. A co víc, uvázali jsme je, což byla velká změna a stres. Netušily, že jsme připraveni se o ně postarat včetně ještě nenarozených telátek. Měla jsem velké štěstí na kolektiv zkušených a milých kolegyň a kolegů.
Užili jsme si pravé rodeo, aniž bychom o to stáli. Tady musel být člověk opravdu opatrný trpělivý a hlavně laskavý, musel umět s vystrašeným dobytkem jednat. Mladá zvířata rychle pochopila, že jim nic nehrozí a naše péče je příjemná. S hrubostí a zlostí člověk nikdy nic nezmůže a tady to platí dvojnásob. Vzpomínám na perné chvilky začátkem každého jara, kdy se naše holky začaly pást. Jasně pro mnohé romantika a utvrzení v tom, že tak je to správné. Naše svěřenkyně si o tom myslely svoje. Proběhly pastvinou, poté chtěly domů do stáje, kde byl stín a nachystaný plný žlab včetně chladné vody. Některá se i chvilku pásla, ale v podstatě jsme je tam drželi násilím, abychom mohli vyčistit stáj od hnoje a čistě podestlat. Během sezony si už zvykly, ale jak přišel čas jít domů, to věděly hned a nic je neudrželo.
Myslíte si, že je kráva hloupý tvor? Omyl. Kravičky si po příchodu domů musely najít správnou řadu na výběr měly čtyři a také svoje místo. To bylo velmi důležité každá měla nad sebou pověšenou tabulku s údaji o ní. Začátky pastevní sezony byly kruté, domluvit se zvířaty, co po nich chceme. Byly pomalované jako váleční indiáni. Každá řada jinou barvu a na zadních měly namalované čísla podle místa, kde stály či spaly. Po pár dnech už jsme je nechali, ať si každá najde to svoje, málokterá se spletla.
Dneska jsou moderní kravíny. Kde jsou rozděleny do skupin a volně se pohybují, mají postýlky. Kde odpočívají a většinou si oblíbí svoje místo a chodí ležet na jedno, no některé šmudly si lehnou i na hnojnou chodbu, však proč ne, mají na to lidi, aby je dali do pořádku. Dojení probíhá v dojírně určitě bezva věc, kravičky ve stáji neruší dojení a mají klid na pastvu u koryta nebo odpočívají. Dojírna jistě i více vyhovuje z hlediska hygieny přece jenom v konečném výsledku, jde tady o potravinu. Tudy projdou dojnice dvakrát denně a náš úkol je zkontrolovat každé zdravotní stav. Neomylně poznám, že některou něco trápí díky letité praxi, ale člověk musí mít i cit rozumět zvířecí duši, ona neumí mluvit, ale umí dát najevo svoje nepohodlí, bolest. Úplně nejtěžší okamžiky jsou porody kdy to nejde. Strach o matku i tele občas i beznaději, jsme tým odborníků a většinou to dáme, přetočit tele do správné polohy zvládne jenom zkušený a silný muž a ti nám nechybí. A stejně jako se rodí děti siamské dvojčátka, může se to stát i u zvířat, nejpodivnější bylo telátko s dvěma hlavami.
Není to zas tak dlouho, kdy se mě na rehabilitaci sestřička ptala jestli dojíme tak, že máme malou stoličku na ni sedíme a dojíme ručně do hrotku. Opravdu ne, ruce by nám asi upadly, i tak nám projde dojírnou přes tři sta krav a nejsou výjimky krávy dojící na jedno podojení s dvaceti pěti litry, tedy za den dají padesát litrů.
Tato práce se nedá dělat bez lásky ke zvířatům, jsou tu chvíle těžké a bolestivé, kdo to nezažil neví jak zápasíme o každé zvíře, kolik času a energie vložíme do telátka, které se třeba narodilo dříve, nebo má nějaký zdravotní problém. Nikomu to není jedno když se to nepodaří a naopak ta radost, když to vyjde je obrovská. Pro nás jsou to živé bytosti, které mají svoje nálady, zvyky a umí se radovat i dovádět. Bez citu a lásky by to opravdu nešlo, už to brzké ranní vstávání před třetí hodinou, neznáme svátky ani víkendy, stejně jako je neznají naše zvířata. Největší odměna je pohled na spokojené svěřence, telátka které při pití radostně vrtí ocáskem. Čistá stáj i dojírna a nakonec i vysoce kvalitní potravina, to je vizitka.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x