Okamžitě mi vrať moje psy!
Zvedám telefon, někdo po mně touží. Sestřin naléhavý hlas mi vrtá díru do hlavy. „Ségro pomoc, prosím dneska je očkování psů na dědině, a já nemám ogary naočkované. Dobře jedem. „Dano, ale včil, oni tam budů jen chvílu."
Teda valím. Couvání z garáže je obtížné, ale mám cvik. Jenže ten mi teď nebyl platný. Vrata garáže začne zavírat vítr a bum, přímo do zpětného zrcátka. V okamžiku je otočené úplně naopak, tak nějak divně, že to snad ani nejde. Pokouším se ho opravit. Ani se nehne. Není čas, jedu pro sestru, naberu ji při cestě směru našeho cíle. V hlavě jediná myšlenka. „To zas bude keců, poučování, se těším."
Sestřini kokří kluci naskočili do auta s nadšením. V hlubokém kufru za kouřovým sklem nebyli ani vidět. Spokojeně se uvelebili. To moje Bee v kufru provokativně stojí, aby všichni viděli, jak v autě trpí, nedá se přehlednout, má skoro čtyřicet kilo. Ta zůstává doma. Má štěstí, naočkovaná už je.
Očkování proběhlo bez komplikací, dokonce i kočička, kterou sestra přibrala do sítové tašky přežila. „Dančo, zastav mi u cesty, nezajížděj do ulice. Ogaři se aspoň cestou domů vyvenčí a přečtou si vzkazy." „Dobře.“ Reaguji, ale moc ji neposlouchám, neboť v hlavě mě straší zrcátko. Přemýšlím, jak to mužovi nejlíp podat. Když sestra i s kočkou opustí vůz, neztrácím čas a jedu domů. Ještě na mě kývne. Na dvoře ťukám do zrcátka, připravuji řeč. Že to už tak bylo, mi neuvěří. A lhát neumím.
Manželovi sdělím tu novinu a čekám bouři. „To nic nebude, neboj, mrknu na to." Překvapil. Vzápětí volá do otevřeného okna „Dano já nevím co s tím, jedu ke kolegovi. Má stejné auto, poradí." Fajn, ihned odjede. Opět telefon od sestry. Nestihnu říct nic, z telefonu rozhořčená sestra křičí „ Okamžitě mi vrať moje psy!“ Tobě přeskočilo, ségro či co?“ odpovídám. A kruci, dochází mi, že má na mysli svoje dva kokry, kteří právě odfrčeli s manželem. On nemá o černých pasažérech tušení. Ti dva broučci ušatí jsou v tom autě tak spokojení, že jsem na ně zapomněla. Hrozně jsem se lekla, co když se jim něco stane, manžel otevře kufr a oni utečou. V hlavě jedna děsivější myšlenka než druhá, obléval mě smrtelný pot.
To sestra si tu situaci užívala jinak, smála se do telefonu, v záchvatu smíchu nemůže ani mluvit. „Pokynula jsem ti, že jdu do kufru pro psy, a ty, frnk pryč. Skáču po cestě ruce nad hlavou i s chudinou kočkou." Musel na ni být hezký pohled, to zas jo. Škoda, že jsem o to přišla. Ještě na sestru houknu: "Proč jsi nevolala ihned?" No, mobil jsem neměla po ruce.
Manžel má telefon doma, klasika. Už je pryč dlouho, kde může být? Ještě že není vedro, ale i tak úplně panikařím. Co když se cestou stavil ke své sestře? Vytáčím číslo švagrové. Bingo, je tam! Hurááá, chce mi křičet. Švagrovou upozorňuju, „ Jani, ať Jarek neotvírá kufr, jsou tam sestřini psi!“ Chvilku ticho. „Ty Dano, na čem ujíždíš, proč bys měla mít v kufru cizí psy?“ To už slyším smích a hlas manžela: „Baže jsou tam, oba spokojení jak želvy. Starý Ron usnul, je hluchý jak poleno, v autě je mu dobře. Oba psi byli tak hodní, že je manžel neodhalil. Asi opravdu milují ježdění autem, báli se, že už je konečná. Všechno dobře dopadlo a rodina se opět pobavila na můj účet.
A zrcátko? Nic mu nebylo, zaskočilo zpátky, tak jak má být. Mám pocit, že i ono se mi občas posmívá. A sestřini ogárci mě dlouho vítali s radostí a pokukovali, kde mám auto.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x