Kinder vajíčko

10. 05. 2017 20:05:55
Když se na svět derou dva strakaté čumáčky najednou, jedno musí počkat, nejsou žádná pravidla ani semafor. Rozhodnout musím já.


Těším se na večer. Na večer s manželem, v letním shonu se spíš doma potkáváme, než abychom měli na sebe čas. Pozval mě do kina, je mi jedno, co se bude hrát. Nemůžu se dočkat. Budeme spolu. Potom jistě půjdem na pohárek vína. Jenže mě čeká odpolední směna. Když si pospíším, stihnu všechno. Hmm, kravičky nikam nespěchají, mají stereotyp a zahání nudu, dělají naschvály. Zlobí, poskakují, při dojení skopávají dojicí stroje. Jedna mu uštědří ránu, že se rozlétá na kusy. Výměna rozbitého rozdělovače mi zabere dost času, jsem ve skluzu. Začínám být nervozní. ,,Dančo klid, dobře víš, že když stresuješ, tak se ti nic nedaří. Zhluboka dýchej, klid." Často tak k sobě rozprávím, jsou tam jen krávy, od nich se diskuze nedočkám.

Konečně zapínám poslední krávu. Prásk! Ocas odhánějící dotěrný hmyz mi přistává na tváři. Bolí to a opravdu to není příjemné. ,,Fuj, ty jedna krávo.“ Oplachuju tvář od hnoje, levá líce mě pálí. Pomalu doháním ztracený čas, už se vidím v kině schoulená u manžela. Ještě zametu, sprcha a domů.
,,Malino, ty si děláš srandu, já teď fakt na telení nemám čas.“ Slyším se. Není pochyby, už vidím nožku telátka, které se právě dere na svět. Nachystám si vše potřebné, včetně plastové desinfekční nádobky s hnusně zeleně zbarvenou tekutinou. Šáhnu do kravičky, hledám druhou drobnou nožku. Našla jsem další dvě. To jsem jelen, netelím poprvé, ale toto? Tři nohy, dvě přední, jedna zadní, všechny drobounké. Telátko má divnou polohu, to mi chybělo. Běžím na vedlejší stáj, kde pracuje zkušená teta. Milena se směje, když rabuje v krávě. ,,Danuš Malina bude mít dvojčátka a derou se obě naraz." To už zvládnu, zadní nožičku zatlačím až dolů. Nemít gumáky, zapadnu do obrovského zvířete celá.

Během pár minut se mi na slámě kroutí dvě maličká telátka, voní mládětem. Máma je z nich nadšená, pobroukává tu svoji mateřskou písničku, chce je umýt, masírovat. Počkej Malinko. Zastříkám jim pupíčky desinfekcí. Zrada. Stisknu nádobku a nic, co s tím je? Ucpané? Mrknu, na otvor kterým, se tekutina vystřikuje. Bohužel, levá ruka neví, co dělá pravá, a nádobu zmáčknu. Jak jsem skloněná nos skoro v ní, gejzír desinfekce se mi rozstříkne po vlasech a tváři. Proud slov nelze publikovat. Letím se umýt. Nejde to, barva má držet, a také drží. Ofina mých blonďatých vlasu je brčálově zelená, po tváři mám drobné zelené pihy. Vypadám jak vodníkova dcera. Nestíhám, není čas teď řešit barvu. Konečně je desinfekce na pupíčcích. Napojím maličká telátka, jsou tak malé, že sotva dosáhnou na mámino vemeno. Narodila se dříve, ale mají se čile k světu. Jsem z nich nadšená, zapomínám na kino i manžela.

Pozoruju ty malé dokonalé strakaté drobečky a jejich maminku, najednou mám času dost, když mně vyruší teta. ,,Nechtěla jsi do kina?“ Směje se mému krásnému zelenému přelivu, nestíhám nic vysvětlit, nemusím. Je to jasné. Sprchou probíhám, na svůj popravený zevnějšek zapomínám. Doma mě vítá bručící manžel. "Kde jsi, to nestihneme. Že ty ses zase kochala nějakým teletem." Kdepak, telila jsem. Rychle se soukám do oblečení, malovat se je zbytečné, moje tvář nalíčená je. Líčko rudé od úderu ocásku, čelo a nos puntíkované, ofina se stále pyšní zelenou. Teď to vím, tu sprchu jsem trochu podcenila, no co už. Manžel se směje, hrdinně se zelenou vílou vyráží do kina. A romantika byla i tak, nejsme přece žádná béčka.

Autor: Dana Adámková | středa 10.5.2017 20:05 | karma článku: 26.41 | přečteno: 698x

Další články blogera

Dana Adámková

Jak jsem k titulu přišla

V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.

6.10.2023 v 15:32 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 465 | Diskuse

Dana Adámková

Kde máš sestry

A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.

5.9.2023 v 16:27 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 374 | Diskuse

Dana Adámková

Přiškrcený doktor

Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“

19.4.2023 v 14:43 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 574 | Diskuse

Dana Adámková

Maruška nebo Věruška

Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.

18.3.2023 v 23:24 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 329 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5610 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 125 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 584

Nikdy mě nenapadlo, jak bude těžké, o sobě něco napsat. Líp mi jde psát o zvířatech, zážitky s nimi. Ať už veselé nebo smutné. Určitě by byl život, bez  zvířat chudší. Aspoň ten můj. Psaní je můj oddych, funguje moc dobře. Stejně jako fotografování. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...