Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaro a divocí ptáci v nouzi

17. 05. 2017 21:06:53
Někdy,se to tak stane, že vám do života vstoupí divoké zvíře. Když potřebuje pomoc a je to v lidských silách, udělá to každý člověk se srdíčkem na pravém místě. Když vám pomůže zvířátko, je to dar, ten pocit nikdy nezapomenete.

Jaro je fajn. Teplé dny, někdy i večery. Rádi sedáváme na večer na dvorku, z jedné strany chráněni domem, na druhé, zahrádka, potok, pole, louky. Sejdeme se třeba jen s mužem. Zapálí oheň, někdy upečeme buřtíky, jindy jen tak. Při skleničce vína. Není to každý den, jsou to chvíle klidu, pohody. Stejně jako včera. Manžel mi vyprávěl, jak se mu pokazilo auto, náklaďák. Zrovna mu volal kurýr, který si měl odvézt naši pokaženou televizi. On potřeboval kontaktovat dceru, která byla doma.

Vypráví svůj zážitek: ,,Zrovna jsem měl otevřenů kapotu, chcu volať cérce, mobil mě vyklůznůl z ruky, přímo do motoru. Sem ho lapnul, ale rozletěl sa mně v ruce, baterie vypadla dovnitř kapoty. ,,Sem býl v pasti.“ Oblíbený slovní výraz mého muže. Nešlo se nesmát, nakazila jsem i jeho. Všechno dobře dopadlo, televize je v opravně, baterie se našla.

V tom smíchu mi říká: ,,Počůvaj, sů tady“. Ano slyším pípání káčátek, volání jejich maminky. Oba jsme pospíchali ke splávku potoka. Každý rok stejný scénář. Kouzelný. Máma kačena stojí na jezu, volá malé drobečky nahoru. Proud vody je mele, pořád dokola. Je to pro ně moc těžký úkol. I můj muž je rozněžněný nad tou podívanou, jsou tak maličká, tolik se snaží. Budou to zkoušet, dokud se jim to nepodaří. Bohužel zaznamenáváme každý rok úbytek. Mláďátek je letos osm. Predátorů je moc. Nejraději bychom jim pomohli nahoru, jenže byla by to pomoc?

Loni v létě při procházce na louce za domem, psi něco objevili. Zraněného malého dravce. Ještě že umí poslechnout, reagovali na povel: Lehni, zůstaň. Ptáče mělo poraněné křídlo a kulhalo, později jsem zjistila, že mu chybí nožička, prsty. Co teď? Nic jsem neměla, k domu to není daleko. Ptáček nemá kam utéct. Dávám povel psům, běžíme přes kukuřičné pole k domu. Psi za patami, celí vyjevení, co se děje, poznají okamžitě, že jsem rozrušená. A to tak, že jsem si nevšimla. Chybí stará Dafy, která nám nestíhá. Vletím domů jak průvan. Dcera bere rukavice, já přepravku pro psy, a jde s námi i manžel. A v ten moment mi došlo, že chybí Dafné. Najdeme ji, bude blízko berunka malá. Ostatní psi zůstávají doma.

Volám na Dafku, těžko ji v kukuřici najít, jsem rozhozená, bojím se o ni i ptáčka. Toho jsme však lehce našli. Ani se nebránil, když jsme ho opatrně dávali do přepravky. Zatím co dcera s mužem nesli ptáčka domů, já hledala Dafy. Byla chudina zmatená, běžela domů, jenže nás najedou, slyšela z druhé strany kukuřice, tak běžela zase zpátky. No našly jsme se, to bylo radosti, domů jsem ji donesla v náručí. Odpoledne jsme opeřence dovezli k místní veterinářce, která má záchranou stanici těchto dravců. Byl v nejlepších rukou.

Před lety mi můj manžel donesl ve svém tričku sedm malinkých vajíček, tiskl je k hrudi, aby byly v teple. Vyklopil je na stůl se slovy: už se líhnou, bohužel jejich mámu jsme nezachránili, a zmizel zpět do práce. Vajíčka pípala, byla naprasklá. Donesla jsem je k tchánovi do kuchyně, kde měl stará kamna na dřevo. Zatopil, vajíčka jsme uložili ke kamnům. Do večera byla malinká kuřátka venku, a všechna. Koroptvičky. Nádherné, maličké. Absolutně jsme nevěděli, čím je krmit, internet ještě nebyl. Dostávaly vařené vajíčko, chutnalo jim, byla to dobrá volba, hezky prospívaly.

Později jsme je dali do králikárny, přidávali další krmení podle babských rad. Dokonce mravenčí vajíčka. Přesto, že jsem se o ně starala, zůstali divocí, pokaždé na mě syčeli. Mně to nevadilo, v budoucnu se jim to vyplatí, nedůvěřovat člověku.

Na zahrádku se nám dostaly nějaké mšice. Polévání mýdlovou vodou nepomohlo. Chemii nechtěl Jarek použít. Dostali jsme nápad. Měli jsme ohrádku pro králiky, dost velkou, chráněnou ze všech stran i z vrchu. Fungovalo to, ti malí prcci nám zachránili celou úrodu. Na podzim, když už byli dost silní. Abychom je vypustili do přírody. Pár dní se k nám vraceli. Moc ráda na ně vzpomínám. My pomohli jim, a oni nám.

Autor: Dana Adámková | středa 17.5.2017 21:06 | karma článku: 20.59 | přečteno: 353x

Další články blogera

Dana Adámková

Rekord v přespolním běhu

To sme sa zas jednúc sešli u nás na dvorku, při ohýnku. Šak aj něco na zub bylo, trochu slivovice, piva....Začalo sa, zpomínať.

14.8.2017 v 23:28 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 226 | Diskuse

Dana Adámková

Ještě, že tě, lásko, mám

Je štěstí když vás někdo miluje. Vlastně mi dokonce i život zachránil. Tuším, že ani teď po třiceti letech by mě utopit nenechal. Ve vodě ani v životě.

10.8.2017 v 6:00 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 440 | Diskuse

Dana Adámková

Tož si nedaj

Trošku ochlazení v těchto vedrech neuškodí. Proto je moje zimní téma na místě. Koncem zimy, nebo spíše začátkem jara u nás probíhá zabijačka.

8.8.2017 v 10:15 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 485 | Diskuse

Dana Adámková

Sny se mají plnit

Každý si představuje pod slovem štěstí něco jiného. Nemusí to být nic velkého. Někomu nepřinese štěstí ani milion. Někomu stačí splněné sny.

5.8.2017 v 6:00 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 299 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Proč nechci Drahoše za prezidenta

Prezidenti v ČR jsou naštěstí pouze kladeči věnců a formální reprezentanti státu, přesto většina občanů považuje volbu nového prezidenta za důležité rozhodnutí.

20.8.2017 v 11:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Praha nebo Řím?

Člověk by neměl srovnávat města nebo země, protože každé místo má co nabídnout. Ale často se srovnání prostě nevyhneme Následující blog připomíná s trochou nadsázky a mírnou obměnou historický text Hádání Prahy s Kutnou Horou

20.8.2017 v 9:11 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 152 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Cože? Vyhodit hajtru?

Dvacet šest let po stěhování jsem si vzpomněl, že máme sklep a že bych se tam mohl podívat. Výsledkem byla úspěšně provedená akce„narveme do popelnic!" a jedna zdechlina hajtry značky Favorit.

20.8.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 520 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohle bych nevymyslela

Někdy si připadám jako Gargamel, který říká, že nemá rád Šmouly. Mně Šmoulové nevadí, ale zato úředníci. Úředníci mi vadí, hlavně ti modří, ti z Bruselu

20.8.2017 v 6:25 | Karma článku: 32.55 | Přečteno: 965 | Diskuse

Jarka Jarvis

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Většinou tam, kde maminka snesla vejce. Jenže, podobně jako v mnoha jiných případech, i tady existují výjimky, a tak se v apartmánu rodiny orla bělohlavého z čista jasna ocitla dvě holátka jestřába červenoocasého.

20.8.2017 v 3:08 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 20.80 Průměrná čtenost 515

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.