Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pruhovaná kráska

19. 05. 2017 15:30:29
Jsou něžné, přítulné, klamou tělem. Dokáží být divoké, šelmy srdcem i duší. Ano, mám na mysli kočky. Kočku domácí. Vždycky tu nějaká byla. Starší dcera Daniela je miluje, také manžel má pro toto hbité zvířátko porozumění.

Když se dcera dozvěděla o koťátku, které měla její kolegyně v práci-Britská dáma se zapomněla s vesnickým mourkem-nebylo s dcerou k vydržení, nakonec proč ne. Od prvního dne bylo jasné, že toto není obyčejná kočka. Dostala jméno Ginny.

Nesla se pokojem, jako by jí to tady patřilo, dáma důležitá. Od prvního okamžiku si sedla do noty s naší Any. Čínský chocholatý pes, můj první vrh A. Splněný sen, však se také narodila v naší posteli, jak jinak. Aneko Fuzzy luck neboli Any byla ještě štěně. S koťátkem pořádaly závody v běhu, i když je Any mrštná, rychlá, na hbité kotě neměla. To ji však nebránilo na divoké hry s Ginny. Tyto souboje byly většinou nerozhodně, obě se chovaly tak, aby ani jedna druhé neublížila.

Ginny se od všech našich bývalých i budoucích koček lišila svým velmi hlasitým zvukovým projevem. Těžko popsat tento zvuk na papír, prostě mňoukala velmi hlasitě, a tak dávala o sobě neustále vědět. Mňoukala velmi ráda, prostě si s námi povídala.

Bydlela s dcerkou, v pokojíčku dolního patra našeho domu. Když povyrostla, chtěla ven prozkoumat okolí. Měli jsme dilema, venku ji hrozí nebezpečí, jenže Ginny byla jiného názoru. Nejdříve ji dcerka hlídala, ale Ginny to táhlo do luk a polí. Jednou, to bylo ze začátku jejího putování po venku. Nebyla k nalezení. Neobjevila se ani další den, dcera byla nešťastná. Já měla výčitky, že jsme kotě pustili ven. Hledali jsme ji všude, v okolí domu. Vyšla jsem k potoku a najednou známé hlasité "Mňauuuuuaaaaúúúúúúúúúúú." Mrknu na vysoký strom. Byla tam, šťastná, že mně vidí. Nevěděla, jak ze stromu dolů. A poté z té výšky prostě skočila, určitě si myslela, že ji chytím. Bylo to rychlé, nečekané, nestačila jsem zareagovat. Šmudla malá žuchla na zem, hrozně jsem se lekla. A Ginny ? Aniž by na ně počkala, vznešeně odkráčela domů, zatím co já stála jak solný sloup.

Ginda byla velmi mazaná kočka a lovec. Naučila se vyskočit na okno dceřina pokoje. Takže když bylo teplo, mohla kdykoliv ven a zpátky. Popravdě přes zimu dávala přednost hrátkám s Any a teplému pelíšku. Jinak dcerku zásobovala těmi nejvybranějšími lahůdkami. Bohužel ptáčky, ještěrkami, můrami všech velikosti, myši, a dokonce i na potkána si troufla. Mně připravila pár horkých chvilek.

Sedím večer u internetu, moc do půlnoci nechybělo, všude ticho a najednou někdo šahá na kliku. Dveře se otevřou. Úlekem jsem málem spadla z balónu, na kterém sedávám. Tuším, že jsem ani nedýchala, dveře otevřel nějaký duch. Myslela jsem, že si pro mě přišla ta bába s kosou. Vešla do pokoje, jak jinak, noblesně Ginny. Hlasitě pozdravila. A já opět kamenná. Zatím co šmejdila v Anině misce, jestli něco nezbylo, jsem roztála. "Uf Ginny, ty jsi mi dala.“ Od té doby mně tak strašila pravidelně, naučila se otevírat dveře. Ani obrácená klika nepomohla. Prostě kočka mazaná. Občas pustila celou smečku ven, a proč ne že.

Ovšem největší kousek, se ji povedl, když donesla svoji kořist mně. V hospodářské budově jsem krmila slepičky a sbírala vejce. Mířím k otevřeným dveřím, a to už se do nich hrne Ginny. Něco vleče. Hodila mi to k nohám, přímo ve vchodě. Bojím se hadů. Byl to had velký. V mých očích ještě větší, než asi byl. Stála jsem bez hnutí, zatímco lovec zmizel. Nikde nikdo, jen já a to hadisko, uložené přímo na prahu dveří. Nevím, jak dlouho jsem tam tak okouněla. Než mi došlo, že se nehýbe. ,,Dano dyť on musí být mrtvý, neboj se a překroč ho!“ To se lehce řekne, jenže co kdyby ještě trošku žil. Jsem tu sama. A kočka se beztak někde chechtá pod vousy. Překonala jsem se. Moje velká, životní výhra.

Doma jsem sklidila posměch. No a? Hlavně, že žiju. Prý to byla užovka. Ginnda dostala vynadáno, že ji zabila, a mě nikdo nepolitoval. Nejspíš mě chtěla potěšit velkolepým dárkem. Zvířata neumějí dělat naschvály.

Osud Ginnušce naměřil krátký život, byla tu s námi 7 let. Našly jsme ji mrtvou venku. Nevíme, co se jí stalo, vypadala, jakoby usnula. Jak schválně se k této smutné události připletla i Any. Ven vyběhla i Elza, velká briardice, zvědavá. Chtěla zjistit, proč se Ginny nehýbe. Maličká pětikilová Any se postavila nad svoji kamarádku Ginny. Výhružně cenila na Elzu zuby. Nikdy to neudělala, měla z El respekt. Tentokrát byla odhodlaná svoji nehybnou kamarádku bránit, i kdyby ji to mělo stát život. Dojala nás, a slzy zase tekly proudem.

Ginnuška už běhá za duhovým mostem, ale zůstaly tu vzpomínky, na ty její lotroviny, lovecký um, hry s Any. Mazlící techniky, které ovládala. Dokázala během chviličky udělat z pokoje zahrádku. Dokonce Aniným štěňátkům nosila úlovky, pomáhala je vychovat. Nikdy na ni nezapomeneme, byla to super kočka.

Autor: Dana Adámková | pátek 19.5.2017 15:30 | karma článku: 23.39 | přečteno: 456x

Další články blogera

Dana Adámková

Přítel v hnoji

Mobily, tablety, notebooky, všechny je miluju. Hračičky. Možná, kdyby zůstaly telefony v původní velikosti, neztratili bychom je tak lehce.

27.6.2017 v 10:42 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 407 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 416 | Diskuse

Dana Adámková

Antistresové kuličky

Tedy přesně - antistresové chlupaté kuličky, o kterých chci psát. Jsou dva typy a různé váhové kategorie. Fungují úplně skvěle, neznám nic lepšího. A že ji ještě nemáte doma - no já myslím, že ano jenom se pořádně rozhlédněte.

16.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Dana Adámková

Když máš GPS, není co řešit

Sestřenice mě nabádá: „Dano, toto mosíš napsať, taková cesta plná dobrodružství sa nepovede každému.“ „No já si nejsem jista, jestli to dokážu. Těžko psát o něčem, co se špatně popisuje, to se musí zažít.“

14.6.2017 v 12:43 | Karma článku: 22.21 | Přečteno: 871 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zlato ve sklenici a vlahé podvečery

Ve chvíli, když komáři začnou pískat tenkou písničku, je čas na objevení zlata na dně sklenice a slastného mhouření kočičích očí. Nad blízkým močálem se nese žabí zpěv a můry hledají své cesty ke světlu.

28.6.2017 v 21:58 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 93 | Diskuse

Filip Vajdík

Cvičením se nedá zhubnout

Při cvičení spálíš hodně energie, možná dokonce i spálíš nějaké tuky. A proto pak dostaneš větší hlad a tuky si doplníš. Nejlepší metodou hubnutí je podle mě přerušovaný půst (intermittent fasting).

28.6.2017 v 21:51 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 224 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Vymysleli papeže lidé?

V některých křesťanských kruzích je dnes dost často slyšet, že papež Bergoglio není ani křesťanem. Kým je ve skutečnosti tento člověk? Kdo si vymyslel papežství, Bůh anebo lidé?

28.6.2017 v 20:04 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 327 | Diskuse

David Vlk

Kdo má furt prát ty moje hadry???

Žena prostě nechápe, že moje tričko s límečkem XXXL je velké jako hubertus nějakého L-kového trpaslíka a moje sexy trenky s jemným proužkem jsou ušity z hektaru kvalitní bavlny.

28.6.2017 v 17:19 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 551 | Diskuse

Pavel Nitka

Ten dělá to a ten zas tohle aneb Jak to může někoho bavit?

Jak může někdo jen tak koukat na debilní seriál, když může večer trénovat na triatlon? Proč někdo brzo ráno vstává a jde moknout s udicí k rybníku, když může v klidu spát? A proč někdo čte detektivky, když si může číst ve slovníku

28.6.2017 v 15:17 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 862 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 20.39 Průměrná čtenost 521

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.