Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pruhovaná kráska

19. 05. 2017 15:30:29
Jsou něžné, přítulné, klamou tělem. Dokáží být divoké, šelmy srdcem i duší. Ano, mám na mysli kočky. Kočku domácí. Vždycky tu nějaká byla. Starší dcera Daniela je miluje, také manžel má pro toto hbité zvířátko porozumění.

Když se dcera dozvěděla o koťátku, které měla její kolegyně v práci-Britská dáma se zapomněla s vesnickým mourkem-nebylo s dcerou k vydržení, nakonec proč ne. Od prvního dne bylo jasné, že toto není obyčejná kočka. Dostala jméno Ginny.

Nesla se pokojem, jako by jí to tady patřilo, dáma důležitá. Od prvního okamžiku si sedla do noty s naší Any. Čínský chocholatý pes, můj první vrh A. Splněný sen, však se také narodila v naší posteli, jak jinak. Aneko Fuzzy luck neboli Any byla ještě štěně. S koťátkem pořádaly závody v běhu, i když je Any mrštná, rychlá, na hbité kotě neměla. To ji však nebránilo na divoké hry s Ginny. Tyto souboje byly většinou nerozhodně, obě se chovaly tak, aby ani jedna druhé neublížila.

Ginny se od všech našich bývalých i budoucích koček lišila svým velmi hlasitým zvukovým projevem. Těžko popsat tento zvuk na papír, prostě mňoukala velmi hlasitě, a tak dávala o sobě neustále vědět. Mňoukala velmi ráda, prostě si s námi povídala.

Bydlela s dcerkou, v pokojíčku dolního patra našeho domu. Když povyrostla, chtěla ven prozkoumat okolí. Měli jsme dilema, venku ji hrozí nebezpečí, jenže Ginny byla jiného názoru. Nejdříve ji dcerka hlídala, ale Ginny to táhlo do luk a polí. Jednou, to bylo ze začátku jejího putování po venku. Nebyla k nalezení. Neobjevila se ani další den, dcera byla nešťastná. Já měla výčitky, že jsme kotě pustili ven. Hledali jsme ji všude, v okolí domu. Vyšla jsem k potoku a najednou známé hlasité "Mňauuuuuaaaaúúúúúúúúúúú." Mrknu na vysoký strom. Byla tam, šťastná, že mně vidí. Nevěděla, jak ze stromu dolů. A poté z té výšky prostě skočila, určitě si myslela, že ji chytím. Bylo to rychlé, nečekané, nestačila jsem zareagovat. Šmudla malá žuchla na zem, hrozně jsem se lekla. A Ginny ? Aniž by na ně počkala, vznešeně odkráčela domů, zatím co já stála jak solný sloup.

Ginda byla velmi mazaná kočka a lovec. Naučila se vyskočit na okno dceřina pokoje. Takže když bylo teplo, mohla kdykoliv ven a zpátky. Popravdě přes zimu dávala přednost hrátkám s Any a teplému pelíšku. Jinak dcerku zásobovala těmi nejvybranějšími lahůdkami. Bohužel ptáčky, ještěrkami, můrami všech velikosti, myši, a dokonce i na potkána si troufla. Mně připravila pár horkých chvilek.

Sedím večer u internetu, moc do půlnoci nechybělo, všude ticho a najednou někdo šahá na kliku. Dveře se otevřou. Úlekem jsem málem spadla z balónu, na kterém sedávám. Tuším, že jsem ani nedýchala, dveře otevřel nějaký duch. Myslela jsem, že si pro mě přišla ta bába s kosou. Vešla do pokoje, jak jinak, noblesně Ginny. Hlasitě pozdravila. A já opět kamenná. Zatím co šmejdila v Anině misce, jestli něco nezbylo, jsem roztála. "Uf Ginny, ty jsi mi dala.“ Od té doby mně tak strašila pravidelně, naučila se otevírat dveře. Ani obrácená klika nepomohla. Prostě kočka mazaná. Občas pustila celou smečku ven, a proč ne že.

Ovšem největší kousek, se ji povedl, když donesla svoji kořist mně. V hospodářské budově jsem krmila slepičky a sbírala vejce. Mířím k otevřeným dveřím, a to už se do nich hrne Ginny. Něco vleče. Hodila mi to k nohám, přímo ve vchodě. Bojím se hadů. Byl to had velký. V mých očích ještě větší, než asi byl. Stála jsem bez hnutí, zatímco lovec zmizel. Nikde nikdo, jen já a to hadisko, uložené přímo na prahu dveří. Nevím, jak dlouho jsem tam tak okouněla. Než mi došlo, že se nehýbe. ,,Dano dyť on musí být mrtvý, neboj se a překroč ho!“ To se lehce řekne, jenže co kdyby ještě trošku žil. Jsem tu sama. A kočka se beztak někde chechtá pod vousy. Překonala jsem se. Moje velká, životní výhra.

Doma jsem sklidila posměch. No a? Hlavně, že žiju. Prý to byla užovka. Ginnda dostala vynadáno, že ji zabila, a mě nikdo nepolitoval. Nejspíš mě chtěla potěšit velkolepým dárkem. Zvířata neumějí dělat naschvály.

Osud Ginnušce naměřil krátký život, byla tu s námi 7 let. Našly jsme ji mrtvou venku. Nevíme, co se jí stalo, vypadala, jakoby usnula. Jak schválně se k této smutné události připletla i Any. Ven vyběhla i Elza, velká briardice, zvědavá. Chtěla zjistit, proč se Ginny nehýbe. Maličká pětikilová Any se postavila nad svoji kamarádku Ginny. Výhružně cenila na Elzu zuby. Nikdy to neudělala, měla z El respekt. Tentokrát byla odhodlaná svoji nehybnou kamarádku bránit, i kdyby ji to mělo stát život. Dojala nás, a slzy zase tekly proudem.

Ginnuška už běhá za duhovým mostem, ale zůstaly tu vzpomínky, na ty její lotroviny, lovecký um, hry s Any. Mazlící techniky, které ovládala. Dokázala během chviličky udělat z pokoje zahrádku. Dokonce Aniným štěňátkům nosila úlovky, pomáhala je vychovat. Nikdy na ni nezapomeneme, byla to super kočka.

Autor: Dana Adámková | pátek 19.5.2017 15:30 | karma článku: 24.12 | přečteno: 465x

Další články blogera

Dana Adámková

Rekord v přespolním běhu

To sme sa zas jednúc sešli u nás na dvorku, při ohýnku. Šak aj něco na zub bylo, trochu slivovice, piva....Začalo sa, zpomínať.

14.8.2017 v 23:28 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 226 | Diskuse

Dana Adámková

Ještě, že tě, lásko, mám

Je štěstí když vás někdo miluje. Vlastně mi dokonce i život zachránil. Tuším, že ani teď po třiceti letech by mě utopit nenechal. Ve vodě ani v životě.

10.8.2017 v 6:00 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 440 | Diskuse

Dana Adámková

Tož si nedaj

Trošku ochlazení v těchto vedrech neuškodí. Proto je moje zimní téma na místě. Koncem zimy, nebo spíše začátkem jara u nás probíhá zabijačka.

8.8.2017 v 10:15 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 485 | Diskuse

Dana Adámková

Sny se mají plnit

Každý si představuje pod slovem štěstí něco jiného. Nemusí to být nic velkého. Někomu nepřinese štěstí ani milion. Někomu stačí splněné sny.

5.8.2017 v 6:00 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 299 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Proč nechci Drahoše za prezidenta

Prezidenti v ČR jsou naštěstí pouze kladeči věnců a formální reprezentanti státu, přesto většina občanů považuje volbu nového prezidenta za důležité rozhodnutí.

20.8.2017 v 11:20 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 81 | Diskuse

Libuse Palkova

Praha nebo Řím?

Člověk by neměl srovnávat města nebo země, protože každé místo má co nabídnout. Ale často se srovnání prostě nevyhneme Následující blog připomíná s trochou nadsázky a mírnou obměnou historický text Hádání Prahy s Kutnou Horou

20.8.2017 v 9:11 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 157 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Cože? Vyhodit hajtru?

Dvacet šest let po stěhování jsem si vzpomněl, že máme sklep a že bych se tam mohl podívat. Výsledkem byla úspěšně provedená akce„narveme do popelnic!" a jedna zdechlina hajtry značky Favorit.

20.8.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 527 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohle bych nevymyslela

Někdy si připadám jako Gargamel, který říká, že nemá rád Šmouly. Mně Šmoulové nevadí, ale zato úředníci. Úředníci mi vadí, hlavně ti modří, ti z Bruselu

20.8.2017 v 6:25 | Karma článku: 32.68 | Přečteno: 1029 | Diskuse

Jarka Jarvis

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Většinou tam, kde maminka snesla vejce. Jenže, podobně jako v mnoha jiných případech, i tady existují výjimky, a tak se v apartmánu rodiny orla bělohlavého z čista jasna ocitla dvě holátka jestřába červenoocasého.

20.8.2017 v 3:08 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 20.80 Průměrná čtenost 515

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.