Kozí rebelie

24. 05. 2017 8:30:00
Mým životem prošlo mnoho zvířat. Některá nebyla vyloženě mazlící na první pohled. Jako třeba naše černá kozí kráska. Ale pravda je, že tato kozí dáma se mazlila velmi ráda. Někdy trochu zvláštním způsobem.

A to pořádným šťouchancem do pozadí. Můj manžel měl pocit, že mi na mateřské dovolené chybí kravičky. Dostal nápad, koupíme kůzle. Upravil naši hospodářskou místnůstku pro pobyt kozičky. No ubytování ji udělal vskutku super. Vybrali jsme černé kozlátko – kozičku. Byla roztomilá, takže se ihned stala středem pozornosti, tu také vyžadovala. Teď mě napadá, že naše zvířata nežijí s námi, ale my s nimi. Lízinka hlasitým mečením dávala nesouhlas, že jsme ji nechali v chlívečku. Chtěla bydlet s námi v obyváku. Tak první krok jsme teda zvládli. Trochu dohadů bylo, ale nakonec se smířila s pobytem v kotci.

Hned zjistila, že naše malá dcerka je výborný terč jejích hrátek. Nejisté batole bylo lehký cíl. Nikdy neminula, pokaždé dcerku shodila. Renatka svůj chodecký um stále zdokonalovala, jenže Líza rostla, sílila. No nakonec to dopadlo tak, že byla venku buď Líza, nebo mladší dcerka. Na starší si netroufla. A tak si tu s námi to kůzle žilo, přes den na dvorku. Večer muselo do svého obyváku.

Po dohodě s vlastníkem louky - jsme vodili Lízinku na tuto pastvinu. Myslíte, že jsme sklidili vděk? Kdepak. Ječela na celou dědinu, chudinečka opuštěná. Měla jsem ji z kuchyně na očích, aby se naší holčičce něco nestalo. Louka byla přímo naproti našeho domu. Přes cestu nad fotbalovým hřištěm. Bála jsem se však vyjít ven, aby mně nezmerčila. Kradla jsem se z domu jak zloděj. Jakmile viděla někoho u domu, ječela jak siréna. Takový černý vyděrač.

Vyrostla v krásnou kozí slečnu, další rok už si trochu na pastvu zvykla, ale nechat ji tam déle, než bylo nutné, neexistovalo. Když jsem ji odvazovala, trkla mně za to, že trpěla na louce. Zrovna jsem ji vedla na pastvu, když jsme míjely souseda : ,,To mosí byť nedobré psisko, že ho vedeš na řetězu.“ Srandu si nedělal, opravdu v Líze viděl psa a nebyl sám. Lízinku jsem uvázala na louce. A slyším rozhovor dvou ogárků, kteří si kopali s míčem. ,,Ty jo čum, dobrman.“ A dívali se na Lízu, která netušila, že byla opět povýšena na nejlepšího přítele člověka. Ovšem odpověď druhého ogara stála za to: ,,Ty vole, a pase sa.“ Oba malí mudrlanti stáli v naprostém úžasu nad pasoucím se dobrmanem.

Těšili jsme se všichni na velkou událost, Lízinka se měla stát mámou. Hlídala jsem ji neustále. Nahlížím do kotečku, Líza baští, nic, takže můžu být v klidu. Asi za pět minut volá na mě manžel, který se právě vrátil z práce. ,,Lízinka má kůzlátko.“ Hned jsem na něho houkla: ,,To ti tak věřím, teď jsem tam byla.“ Zvědavost mi nedala, bylo tam krásný poklad, černobílé kůzle. Černá dračice mě opět přelstila. Dělala se, jako že nic, a v klídku si kůzle porodila bez mé asistence.

Když přišel čas, kůzle jsme prodali, do dobrých rukou na paseky k vypásání louky. Nastala doba, kdy jsme Lízu učili na dojení. Jak je známo, kozí mléko je velmi výživné a traduje se, že lepší než kravské. No Lízince nezbylo, než si zvyknout, dostala se do rukou profesionálce. Tentokrát bylo vítězství moje. Trošku se mi zvedlo sebevědomí. Holky sice mléko moc nechtěly, ale krupičku z něho měly rády. Manžel ho konzumoval s nadšením. Dokonce jsme zásobovali sousedku. Její holčička měla alergie, Lízino mléko vyhovovalo. Spokojenost. A Lízinka se nakonec dojení dožadovala. Zase mě přelstila, dělala drahoty jen naoko.

Líza byla koza mlsná. Tuším, že to jsou všechny. Museli jsme ji neustále hlídat, aby cestou na pastvu něco nevhodného nesebrala. Vůbec se s tím nepárala, rychle zhltla všechno, co našla. Abych ji to nemohla sebrat. Milovala igelitové pytlíky. Ty bohužel nebyly v příkopě, kudy jsme ji vodili, žádná výjimka. A díky těmto delikatesám trpívala kolikou. Veterinář byl u nás často. Naučil mě podávat Líze medikamenty na nafouknutí, také jak ji ulevit hadičkou. Tak jsem si zopakovala to, co jsme se učili ve škole.

Ovšem jednou to bylo zlé. Nic nepomohlo. Líza se rozhodla opustit tento svět. Hledala jsem rady všude. Prý když se koza rozhodně odejít, tak odejde. ,,Lízo, poslúchaj mňa, já ti ten tvůj záměr zdrhnout na onen svět nedovolím, skoro vždycky jsi měla navrch. Tentokrát ne.“ Lízinka moje slova neposlouchala, ležela utrápená v rožku a vzdychala. Nezajímala jsem ji.

Ten nápad nebyl náš, ale mohl zabrat. Prostě to zkusíme. Dovezli jsme další kozičku. Rohatou o kus větší než Lízinka. Hned jak vlezla do chléva, moc se nerozhlížela, zamířila k žebřinám se senem. Seno nežrala, přímo bagrovala, velké kusy mizely v její hubě. Překvapila i nás. Stáli jsme tam s otevřenou pusou. Líza toho podivného tvora začala vnímat. Nevěřícně valila svoje černé oči, stále stočená v rohu své ubikace. Vyčítavě se po nás podívala, jestli vidíme, to co ona. Cizí drzá koza baští její seno. Po třech dnech najednou vyskočila. Krok byl vratký, ale s jistotou mířila k senu. Bylo vidět, jak je dopálená. Toto je její království. No teď nevím, bylo to moje vítězství, nebo Lízino? Nakonec je to fuk, ten náš černý poklad odložil umírání na spoustu dalších let. Není ten život se zvířaty báječný?

Autor: Dana Adámková | středa 24.5.2017 8:30 | karma článku: 24.54 | přečteno: 473x

Další články blogera

Dana Adámková

Jak jsem k titulu přišla

V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.

6.10.2023 v 15:32 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 465 | Diskuse

Dana Adámková

Kde máš sestry

A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.

5.9.2023 v 16:27 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 374 | Diskuse

Dana Adámková

Přiškrcený doktor

Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“

19.4.2023 v 14:43 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 574 | Diskuse

Dana Adámková

Maruška nebo Věruška

Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.

18.3.2023 v 23:24 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 329 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 244 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 125 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 584

Nikdy mě nenapadlo, jak bude těžké, o sobě něco napsat. Líp mi jde psát o zvířatech, zážitky s nimi. Ať už veselé nebo smutné. Určitě by byl život, bez  zvířat chudší. Aspoň ten můj. Psaní je můj oddych, funguje moc dobře. Stejně jako fotografování. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...