Psí život nemusí být vždy pod psa

Souznění a souhra dvou parťáků. Dvě odlišné duše, a přesto si rozumí, beze slov. Stačí náznak tělem a ten druhý ví. Sdílení radosti, strachu, bolesti, oba mají pro sebe pochopení. Pán a jeho pes.

Naše dcera zdědila lásku ke zvířatům. Někdo nechápe a položí nám blbou otázku: ,,Na co máte tolik psů?“ Co se dá na to odpovědět, jak to vysvětlit člověku, který to nechápe. Nijak. Je to marné, zbytečně vynaložená energie.  Renata se psům věnuje od osmi let. Naše malé holky plemene čínský chocholatý pes, tedy plemeno společenské, mají základní výcvik. Spoustu času ji zabírají naši dva briardi, zkouší záchranařinu. Tam je na začátku své cesty. Kromě základního výcviku se Renata věnovala agility.

Agility je parkurové skákáni přes překážky se psem. Je to nádherný sport. Tady je nezbytná spolupráce se psem. Nejde jenom o to psa naučit překonávat překážky, ale také záludnost dráhy. Překážky mají po každé jiné pořadí. Psovod si trať projde nejdříve sám, musí si zapamatovat, jak jdou překážky po sobě. Já se svým nulovým orientačním smyslem, bych byla ztracená. Pes na parkur může až v samotný závod. Pořadí překážek se musí dodržet, pes nesmí žádnou shodit, vynechat. Rozhodující je i čas. Při závodu se nesmí psovod psa dotknout, nejsou povoleny pamlsky. Pejska navádí pomocí slovních povelů a pohyby těla. Ta spolupráce je úžasná. Navíc atmosféra na závodech bývá přátelská a všichni si navzájem fandí, povzbuzují. 

Nikinka běhá kvůli Renči, takže splní všechny podmínky, ale její běh bývá pomalejší. Ne jednou nás převezla na závodech. Všechno natrénováno. Na závodech přiběhla k tunelu, který zná, zastavila se s údivem. Toto jsem v životě neviděla, otáčí se na Renču, co mám dělat? Povel zní jasně.  ,,Nikííí tunel“ Fenka si to vyložila po svém, místo do tunelu tak ho přeskakuje vrchem. Obecenstvo tleská, smějí se. Malá černá komediantka se předvádí ještě více. Za potlesku přeskákala celý tunel. Šťastná, vymyslela nový trik, tak si běží pro pochvalu za mnou. Vůbec ji nevadí, že opustit parkur pravidla zakazují. No nejde o život. I to se může stát, je to živá bytost. Parkur holky dokončily, s diskvalifikací. Zato máme o hezký zážitek více.

Podruhé nás překvapila na závodu, kde běžela trošku vlažně bez chyb, ale pomalu. Před druhým během se přihnaly černé mraky a začalo hřmít. Niki je trošku cukrová panenka, nemá ráda déšť a bouřky se bojí. Tak si říkám no můžeme jet domů, ta malá to nedá. Když holky vyběhly, začal pořádný liják, čekala jsem, že Nika se poběží schovat do přepravky. Nevěřila jsem svým očím, holky běžely neuvěřitelným tempem, ani mokrá klouzající kladina Niku nezpomalila. Běžely čistě. Neskutečný zážitek. A odměna v podobě prvního místa. Zaslouženě.  

Aneko, druhá naše fenka, běhá a skáče jako drak. Moc ji agility baví. Když se Renča nakloní napravo  ví, že se budou točit na pravou stranu a naopak. Holky vyhrály spolu plno neoficiálních závodu. Aneko je rychlá úžasná skokanka. Když začaly běhat oficiálně, Any špatně reagovala na diváky, cizí parkury a prostředí. Nemá ráda cizí lidi, takže se už dále nikde neposunuly. Je to škoda, ale trápit stresem jsme ji nechtěly. Na výstavách se chovala stejně. Pár výstav jsme zkusily. Any je krásná fenka, ale i tam musí pejsek běhat s radostí, což u Aneky nešlo. Nevadí, milujeme ji stejně.

 Berenica, tedy Nikinka, má zřejmě komediální předky. Umí spoustu prvků z tance se psem. A to dělá s nadšením, je to artistka. Umí nám říct, co chce. Somruje s hračkou v tlamičce, strká nám ji před nos, že ji vymění za chutné sousto, co právě jíme. Co na tom, že hračka občas skončí v talíři. Píšu o našich báječných psích holkách, ale to, co umí, je zásluha dcery. A dělá to srdíčkem.

Renča dokázala, že o chovu psů už něco ví. Několikrát se zúčastnila soutěže mladých chovatelů, oboru chov psů. Dokonce je dvojnásobný mezinárodní vítěz v této vědomostní olympiádě. Tato soutěž není lehká. Celý rok děti píšou práci na téma, které si samy zvolí. Mělo by být z pozorování z vlastního chovu zvířat. Obory jsou různé, plazi, ptáci, králíci, kočky, psi, ryby, koně, ovce, kozy…. A dvě kategorie - mladší a starší děcka. Začíná se v okresním kole. Vítěz postoupí do mezinárodního kola. Tam musím obhájit svoji práci, a další testy a úkoly. Nechybí poznavačka plemen. Co je na této soutěži nejlepší? Lidi, kteří jsou ochotni s mládeží něco dělat. Připravit tuto soutěž není jednoduché. Vlastně je to odměna pro děcka, která se starají o svoje zvířata. Tady ty děti nemají čas na drogy, alkohol. Setkání dětí, které si mají o čem povídat.

Děcka mají i při soutěži spolu hezký vztah povzbuzují se. Těší se na další setkání. Renča dostala přezdívku ,,malý Valach“.  Předávají si zkušenosti z chovu zvířat. Organizátoři se jim věnují, čtyři dny svého času, kdy probíhá soutěž. Tato olympiáda probíhá pokaždé v jiném městě s programem. Nevím, jestli tato soutěž ještě běží, ale organizátoři si zaslouží velký dík. Ještě dodám, že tato olymipáda je pod záštitou Českého svazu chovatelů. Renata tuto soutěž opustila dovršením osmnácti let, ráda na ni vzpomíná, na kamarády z celé ČR a SK.

A proč máme tolik psů? Je to náš život, štěstí a radost. Život bez našich zvířátek by byl hrozně chudý. No jo, teď mi došlo, že jsme vlastně boháči.