Moje ségra má príma ségru

Svátek mojí sestry ve mně rozpoutal spousty myšlenek a vzpomínek na naše dětství. Neodpustím si sestřinu poznámku, že jsem ji zkazila dětství. Tak asi trošku jo, ale nakonec je prý ráda, že mě má.

Mamka o mně říká, že jsem byla hezké a hodné miminko. Moje ségra asi chtěla, aby to tak nebylo. Ukradla mi dudlíka pro sebe, opíca, šak také ostuda ve čtyřech letech s cumlem. O to by nebylo, ale ona tomu krásnému modrookému děťátku místo dudlíka strčila do pusy okurku. No jasně, že jsem dudlala, beztak jsem měla hlad. Maminka to hned odhalila. Nic naplat, několik dní se styděla se mnou vyjet s kočárkem ven. Okurka zanechala následky na mé dosud dokonalé pleti.

Škádlily jsme se asi jako jiní sourozenci. Milovala jsem sladkosti, čokoládu, v té době možná víc než ségru. Bydleli jsme s prarodiči-staříčky. Ti nás zásobovali tehdy oblíbenými  ,,hašlerkami“. Každý večer jsem chodila fasovať, za pusu na dobrou noc. Když jsem šla sama, hašlerku pro sestru jsem si po cestě chodbou, pocumlala, zabalila zpátky,  s úsměvem ji předala. Šak ségra mi to nedarovala.

,,Dančo, pod postýlkou jsem viděla čokoládu!“ Malá Danuška skočila na špek. Prolezla jsem to tam celé, tolik dřiny a nikde nic. To už jsem slyšela ségru : ,, Tak Dano už asi stihli zavřít obchod, než jsi  tam dolezla.“ Moc jsem tu čokošku chtěla, došlo mi to až za hezkou chvíli.

Největší pokušení byla Olinčina kabelka. Ne ona samotná, ale ten obsah,  ukrývala sladkosti. No ségra, jestli čteš tyto řádky, bylo to peklo odolat. Vypadalo to tak, že Ola neustále doplňovala,  já  nějak pomalu ubírala.  Bylo to v zájmu  kabelky, vždyť nebyla nafukovací. Jasně,  když dělala inventuru, zjistila, že ji tam spoustu dobrot chybí, zlobila se hodně. Ale já myslím, že jen naoko.

 Jednou jsem ji naštvala fest. To mi ale také udělala naschvál. Koho by napadlo, nalepit si žvýkačku, kterou dostala z ciziny od někoho, na papír s nějakými anglickými slovy,  celé si to nalepila na zeď. Už jsem viděla jen ten obal, tekly mi sliny. Odolávala jsem několik týdnu. Nakonec ji snědla. No řeknu vám, že nic moc, tvrdá byla, dalo mi práci ji požvýkat. Tuším, že ani bubliny nešly. Obal jsem krásné naaranžovala do původního tvaru. Přišlo se na to až při malování.  No co už.

Když se narodila další ségra, měly jsme po dětství obě. Martinka si maminku zabrala pro sebe. Já to měla v pohodě, Olga dohlížela, abych nechodila do školy v teplácích či špinavých věcech, protože mně to bylo celkem jedno. Také mi nikdy nezapomněla nabalit svačinu. Trošku i k pořádku mě vedla. Zvládla pomáhat mamce s miminem, zatím co já si dál užívala dětství.

To, že další sourozenec byl přínosem, nám došlo, až když ségra přestala ječet a začala s ní být sranda. Když tak uvažuju, asi to Olga s námi měla těžké. Zatím co já dál rabovala sladkosti z kabelky. Brala ji magnetofon, tehdy vzácnost. Mladší Marťa byla neustále vlezená v její skříni a dělala modní přehlídky. Nezapomenutelný zážitek, shrnovací kozačky, které měla malá sestra až po zadek, a na hlavě pančochy, které ji vlály jak copy.

Popravdě jsme pár výchovných dostaly spíše od sestry než od rodičů.  A asi aj trochu zasloužily. Nakonec abychom tomu předešly, naučily jsme se ,,půjčené věci“ naaranžovat zase zpátky, tak aby nic sestřička nepoznala.

Užily jsme si spolu krásné dětství a při pubertě už držely spolu jak správné kámošky. Ségra mi vyprávěla, jak probíhá taneční zábava. ,,Tož tam mňa nikdo nedostane“ .Tancovat před cizíma lidma, tož to fakt nee. Jasně, že hned při opuštění deváté třídy jsem při žádné muzice nesměla chybět. Také mě zasvětila do zakázaného ovoce - kouření.

V našem podkrovním pokojíčku u ,,staříčků“  seděly jsme na zemi pod oknem. Vartovaly dveře, kdyby stařenka došla. To vzrušení, štiplavý kouř, který jsem se učila šlukovat, se nedá zapomenout. A na noc, kdy mi z kouření třeštila hlava, také ne. No zážitek s velkou ségrou stál za to, tehdy jsme byly  frajerky. Dneska jsme také, ani jedna nekouříme. Jedna závislost mi zůstala - čokoláda.

Jsem ráda, vás sestřičky mám, díky za to, že jste.