Štístko a Strašpytel
No v našem věku už možná spíš babský dýchánek, ale vyjde to na stejno. Se švagrovou Janou jsme si udělaly hezké odpoledne. Sice chtěla odplevelit zahrádku, ale dala přednost mně.
Vyprávěla o drozdím ptáčátku. Každý rok nám tu hnízdí drozdi na broskvoni. Už jsme si na ně zvykli, patří k létu. Včera sa ozýval rámus, ptáci škrkali nízko a řvali jak na lese. Tož sem sa šla podívať na hnízdo, co sa děje. No jeden mlaďoch chyběl. Zrovna tu byla cérka Vendulka, tož jsme, slézly celú zahradu. Venda ho našla, chudák byl spadlý ve svodu z okapních rúr. Lapěl v ohybu, tak naštěstí nespadl až dolú. Jenže ho nešlo vytáhnúť.
Venda má vysokú školu, poradila si. Do žlábku opatrně prostčila malú motyčku. Šak víš kerú, tú co sa brácha směje, jestli ju mám místo párátka do zubú. To malé kuřa, to pochopilo a vlézlo na motyčku. Eště chvílu na ni čučalo, než mu došlo, že može brknúť pryč. Zmizlo v chrástí. Ale neboj sa, viděly jsme staré, jak ho tam chodíja krmiť.
Povídám Janě, to máte cérky hezký zážitek, jste šikulky bylo by ho škoda.
No Dano, to není všecko, povídaly sme to Zdenkovi. Ten sa začál řehtať. Šmarja to bude ten, co sem ho přefíknul sekačkú.
Lekla jsem se a skočila švagrové do řeči: ,, Cože? No chudáček, bobek malý!“
,, Ale neboj sa.“ Nenechala se přerušit Jana. A převyprávěla mi švagrův zážitek s drozdíkem.
Sekal sem tu hustú trávu za barákem, najednuc, brnk mně neco po noze. Sem sa lek, že had, nebo neco takového. Podívu sa lepší, to víš brýle na sečení nenosím. A on tam ptáček. Vyloženě ležál rozpláclý v dolíku. Křídla rozprostřené, proláklinka v zemi ho zachránila, nebyl poraněný. Enom zlekaný, trochu sem mu ustřhnúl čupřinu na hlavě. Po chvílí odletěl, no eště mu to moc nešlo, ale bylo vidět, že sa učí.
Švagrová pokračovala ve svých úvahách. No my si myslely, že má tu hlavu tak rozčepýřenú, že je mladý a on chudák byl u holiča nedobrovolně.
Tož po tomto zážitku sme si mosely eště jeden pohárek vína naléť. Tento opeřenec měl z pekla štěstí a věřím, že si užívá mládí s ostatními sourozenci, protože už vyletěli všichni. Tak se mějte drobečci.
Připomněl se mi příběh jiný. Kamarádka miluje Paříž, a tento zážitek, se ji stal právě v Paříži. Bylo po dešti, ale už hřálo sluníčko no hezký čas na procházku. S manželem a vnučkou se usadili k odpočinku na jedné z laviček v parku. Pozorovali hejno vrabčáků, kteří se s radostí osvěžovali ve velké louži.
Všimli si jednoho vrabečka, který se nekoupal, naopak stál kus od louže. Evidentně se bál. A to už k němu, k překvapení všech pozorovatelů, přiletěl pár vrabců. Těžko říct, jestli rodiče, nebo jiní příbuzní. Létali do louže a zpátky, ukazovali mu jak je to príma zábava. Vrabec se nehnul s místa.
No stalo se něco jako v pohádce. Ti dva chytli, strašpytla za křidélka a odtáhli ho až do louže. On nejdříve překvapený, co se stalo, ale brzo zjistil, že vody je právě tolik, aby se neutopil. Kamarádka a vnučka jim nasypali drobky ze svačiny. Kamča stihla tyto neposedy vyfotit.
Říká se, že zvířata se řídí jenom instinkty a pudy, nevěřím, žiju s nimi a vím, že umí používat rozum a někdy i více než my lidé.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x