Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě, že tě, lásko, mám

10. 08. 2017 6:00:01
Je štěstí když vás někdo miluje. Vlastně mi dokonce i život zachránil. Tuším, že ani teď po třiceti letech by mě utopit nenechal. Ve vodě ani v životě.

Poprvé u moře jsem byla s budoucím mužem. Byl to nádherný čas, oba zamilovaní. Užívali jsme si vlastně předsvatební líbánky. Plánovali budoucnost a všechno bylo tak krásně růžové. Ono ve dvaceti je svět nádherný.

Ležela jsem na lehátku, vlnky mě houpaly a Jarek se potápěl. Vždycky mě informoval, co tam dolu pod vodou všechno je. Já to chtěla všechno vidět také, jenže pokus potopit se nevyšel ani tehdy, když jsem se ho držela. Jak mi voda začala hučet v uších, zpanikařila jsem, a honem nahoru.

Takže ležení na lehátku nebo plavání mi stačilo. Najednou se vynořil, začal kašlat a musel se přidržet matrace, aby popadl dech. Oči vykulené....

,,Šmankote co sa ti stalo“ lekla jsem se....,, Tož vidím na dně takové krásné kvítko žluté, chtěl sem ti ho donesť. Šáhnu pro něho, a ono najednúc škrk, začalo sa zahrabávať do kaménkú. Sem sa teho tak lek, že sem si chlpnúl vody, no eště sa kvúli cípině utopím.“

No nemiluj ho, on kvůli mně riskuje život. Láska moje.

Jenže ten den se moře rozhodlo nám ten pobyt trošku zpestřit a pokusilo se mě unést. Zasněná, zamyšlená jsem pozdě zjistila, že jsem daleko od břehu, začaly se zvedat vlny a vítr. Můj rytíř naštěstí stále lovil blízko mě. Tedy byli jsme od břehu daleko oba.

Na jeho pokyn jsem skočila z lehátka dolů a začala plavat ke břehu, jenže voda mě unášela dál a dál, zatímco Jarek měl ploutve a lehce by doplaval. Nenechal mě tam, vrátil se pro mne, společnými silami jsme tlačili lehátko ke břehu. Trochu jsem se bála, ale teď po letech vím, že on mě nikdy ve štychu nenechá.

Břehu jsme dosáhli, ale kus od naší pláže téměř na druhé straně zátoky. Cesta bosky po ostrých, rozpálených kamenech byla krutá, navíc se začaly stahovat mraky. No zvládli jsme to, však už nás vyhlíželi ostatní účastníci zájezdu. Můj muž se směje, že by mě tam teď nechal, nevěřím mu.

A voda mně dala školení i podruhé. Tentokrát u nás doma v říčce pod splavem, tehdy tam ještě bylo vody hodně, čistá na plavání. Žili tam pstruzi i raci.

Chladili jsme tam naší psici Neru. Tentokrát jsem se koupala já. Nera s mužem seděli na břehu. Jarkovi se do ledové vody nechtělo. Já jsem vřískala, protože voda byla fakt studená. Cákala okolo sebe, radovala se, ze života, bláznila.

Jenže Nera si to skotačení vyložila po svém, ,,panička se topí“!

Skočila do vody a plavala pro mne. Já udělala chybu, otočila jsem se k ní zády. Nera se o mě bála, doplavala ke mně. Kdybych se otočila, odstrčila ji, všechno by bylo v pohodě. Jenže ona mě vlezla až na záda, tím mi začala drápy předních nohou doslova trhat tričko a kůži. Tlačila mě pod vodu, což jsem nečekala, a pořádně si lokla. Čím více mi chtěla pomoci, tím více mě sunula pod vodu.

No manžel byl i tentokrát rychlý. Skočil hned za Nerou do vody a odstrčil ji na stranu. Pomohl mi z vody, záda jsem měla pořádně rozedřené od drápů. Dopadlo to dobře, na Neru jsem se zlobit nemohla, byla to moje blbost. I po letech jsem ráda, že tam ten můj anděl strážný byl.

Život nám jako všem připravuje různé překážky, někdy je to hodně těžké. Když jsou na to dva, všechno se líp zvládá. Stejně jako radost ve dvou je to hezčí. Myslím, že můžu říct, že ve vztahu je nejdůležitější důvěra a tolerance. A pokud to není, nepomůžou ani miliony na kontě nebo sláva.

Život mi dal cenný dar, a to několikrát, jsem za něj vděčná. Mám svůj sen, zůstat s mojí láskou až do konce, tak jak jsme si to slíbili. A věřím, že nás čeká spoustu krásných let.

Tento článek je můj třicátý první a stejně tolik let brzo spolu oslavíme.

Děkuji, lásko, za to, že jsi.

Autor: Dana Adámková | čtvrtek 10.8.2017 6:00 | karma článku: 21.30 | přečteno: 440x

Další články blogera

Dana Adámková

Rekord v přespolním běhu

To sme sa zas jednúc sešli u nás na dvorku, při ohýnku. Šak aj něco na zub bylo, trochu slivovice, piva....Začalo sa, zpomínať.

14.8.2017 v 23:28 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 226 | Diskuse

Dana Adámková

Tož si nedaj

Trošku ochlazení v těchto vedrech neuškodí. Proto je moje zimní téma na místě. Koncem zimy, nebo spíše začátkem jara u nás probíhá zabijačka.

8.8.2017 v 10:15 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 485 | Diskuse

Dana Adámková

Sny se mají plnit

Každý si představuje pod slovem štěstí něco jiného. Nemusí to být nic velkého. Někomu nepřinese štěstí ani milion. Někomu stačí splněné sny.

5.8.2017 v 6:00 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 299 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

20.8.2017 v 1:29 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 229 | Diskuse

Daniela Bulířová

Útěk z komfortní zóny

Stála jsem na prahu těžkého rozhodnutí. Jen na mně záleželo, jakým směrem se bude dál odvíjet náš život. Zvolím jistotu a opustím komfortní zónu, nebo budu tvrdošíjně stát na svém a přesvědčovat sebe i ostatní,

19.8.2017 v 23:59 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 253 | Diskuse

Karla Šimonovská-Slezáková

Jsem toho plná

Musím vám to hned napsat, i když to prý psát nemám. Ale já se cítím jako znovuzrozená. A už to konečně chce nějakej pozitivní blog, po tom mém ročním fňukání. No ne?

19.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 875 | Diskuse

Antonín Strnad

MBTI Typologie osobnosti

Nechal jsem si udělat MBTI, nebo-li Myers-Briggs Type Indicator test, který je navržený pro určení osobnostních typů.

19.8.2017 v 20:14 | Karma článku: 4.28 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 876 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 20.80 Průměrná čtenost 515

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.