Zápisky porodní báby

Abych vás úplně nezmátla. Budu porodní bába, ale psích miminek. Neskutečně se těším a zároveň bojím. Zvládneme to?

Tak jsem nastoupila na dovolenou, já ji pojala jako mateřkou. Bee, budoucí máma, je spokojená, že má porodní babku stále k dispozici. Hlavně, že jí stále nabízím dobrůtky, tím zjišťuju stav. Až nebude chuť na nic, je to tady. Ovšem, ne u všech fenek to funguje.

Takže pondělí den 59. Nic se neděje. Bee skoro pořád spí. Zajímá ji jen otevření lednice, tak je to v klidu. Přimhouřenýma očima sleduje, jestli jí někam neuteču. Noc byla divoká plná funění, přecházení po pokoji, vzdychání. Spala jsem v teplácích, připravená kdykoliv vyskočit z postele, kdyby náhodou.  Když všichni spali spravedlivým spánkem, já hledala všechny potřebné věci, kdyby náhodou.

Jak jsem to všechno připravila, Bee usnula jako špalek. Já ne rozrušená, ne a ne usnout.

Úterý den 60. Měření teploty ukazuje, že se nic neděje. Další barometr, Bee jazyk, prozrazuje, že bude klid. Maso v ní zmizelo jak vědro ve studni. Bee je všude plno, je fakt obrovská, nacpe se do nejužšího místa, musím ji obejít, přece ji neodstrčím, že. Noc byla klidná teda aspoň moje. Tentokrát jsem spala jak špalek já. Nad ránem mě vzbudilo šťouchnutí čumákem. Vyskočím. Bíny, co je, už! Tak nic, chtěla jenom ven.

Středa 61. Začínáme hrabat. Bínko, tady si jámu opravdu nevyhrabeš. Pudy neoblbneš. Je to stejné, jako když si Any chce na gauči zahrabat piškot, a ještě ho zahrnuje čeníškem imaginární hlínou. Teplota klesá. Vyjde moje tušení, že se štěňátka narodí 7. 9.? Štěňátka se v bříšku vrtí, líbí se mi slovenský výraz, že se mrvenie.

Čtvrtek den 62. Noc byla neklidná. Bee hrabala, vzdychala, funěla, pochodovala po pokoji. Kontrolovala, jestli spím, a naopak já při každém vzdychnutí kontrolovala ji. Ráno stála u lednice, jako by bylo všechno v pořádku, nadlábla si pupík, uvidíme, co vymyslí dál.

V deset hodin bylo jasné, moje intuice, že se štěňátka narodí 7. září, je správná. Už jsem z Bíny nespustila oči a ona ze mne také ne. Rozhodla se rodit na sedačce v obyváku.  Nepřemluvila jsem ji ani na deku, kterou jsem přetáhla z porodní bedny.

Tož co včil, nerada bych aby se porod zastavil, jenom kvůli tomu, že se mi nelíbí porod na sedačce. Měla jsem na výběr? ,,Neměla“  První fenečka se narodila krátce před polednem, plavé štěstíčko s nádhernou porodní váhou 47 dkg. 

To už se mi podařilo pomocí malé novorozené princezny, Bee přesvědčit, že porodní bedna bude lepší. Než jsme se tam obě poskládaly, už se tlačil na svět černý kluk.

Sakryš to jde velmi dobře, zatímco Bee se seznamovala s dvěma malými vetřelci, co ji několik týdnu utlačovali útroby. Já se kochala. Postupně mimina zvážila a opáskovala barevnými stuhami, abych je později od sebe rozpoznala. Je to dost důležité, budou se každý den vážit, tak nejlíp zjistím, jestli přibývají na váze. A také kvůli evidenci.

Chvilka klidu. ,,No Bee, není ta chvilka už dlouhá“?  Bíny byla jiného názoru a už hezkou chvíli se snažila tlačit. Začala jsem stopovat, jak dlouho už stahy trvají, když najednou z ní štěně vyloženě vylítlo. Předchozím prckům jsem musela trošku pomoci a toto vyletělo jako špunt ze šampáňa. Krásná černá panenka, trošku menší než sourozenci. 

Bee v zápětí naříká, hned za špuntíkem se tlačí další černá kráska. Už se v tom trochu ztrácím, ještě že mám ty barevné stuhy. Všechny štěňátka osušené, povážené a přisáté k mámě jako klíšťata. ,,Fuj to je hnusné přirovnání“ Já se kochám, medituju a Bee odpočívá. Za hodinu se přišla podívat na svět další dvě miminka, opět černí černoušci, páreček. Všechno probíhá tak rychle a dobře. Štěňátka jsou živá, čilá, hned hledají mámin struk.

Dvě hodiny uběhly a nic. Že bych ten hladký průběh porodu zakřikla. ,,Dano, hlavně klid, to je nejdůležitější, Bee nekrvácí, ani úporně bez výsledku netlačí.“ Utěšuju sama sebe, na Bee se směju, neboj, vše je v pořádku. Za další třičtvrtě hodiny začínám panikařit, Bee sice nekrvácí, ale úporně tlačí bez výsledku. Doteď jsem byla v klidu, ale teď by se hodilo, kdyby mi někdo řekl, že nemám plašit.

Jako kdyby to máma tušila, volá mi, ptá se ,,jak to jde“. Do toho píše panička od tatínka štěňat, poradí procházku. Na té jsme byli už dvakrát, ale i tak jsem jí vděčná. Listuju v telefonu, hledám číslo veteriny, kde jsem domluvená, že mám volat v případě potíží. Bee náhle zprudka vyskočí. Chce se mi radostí plakat. Je venku. Rychle Bee pomůžu malou plavou fenečku rozbalit a očistit čumáček. Pupeční šnůru zvládá máma sama.

To se mi ulevilo, už jsem se fakt bála. No Bee už by i stačilo, na sonu bylo sedm bublinek, co říkáš. Odpověděla mi dalším stahem. Prý máme málo černých holčiček, tak mi ještě jednu přidala o hodinu později.  Porod skončil v devatenáct dvacet. Máme to za sebou.

Prostěradla, deky budu prát týden.  Nevadí, s tím se počítá. V bedýnce je klid, štěňátka spokojeně spí na vyhřívacím panelu a Bee odpočívá vedle svých nádherných dětí. Byl to den, na který se nezapomene. Bínečko, jsi užásná, statečná holka. Ještě u ní do jedenácti sedím, hlídám.

Popravdě dneska v pátek toho asi moc neudělám, nemám čas, pomáhám Bee se štěňaty. Teda pracuje ona, ale já dělám dozor.

Teorie, že fenka několik hodin před porodem nejí, mi nevyšla, Bee se ládovala i při porodu.

Veřer mi volá znovu máma. ,,To ti mosím povědět“  Renča dala na net zprávu: Rodíme, už máme tři holčičky a jednoho kluka. A vnuk Martin to přečetl a povídá. ,,Babi, Renča rodí a už má čtyři děti. Jsem nevěděl, že čeká miminko a už vůbec ne, že to budou čtyřčata“!  Tak se dělají drby. Mějte se krásně já musím budeme kojit.

James Herriot napsal, že " kdo má rád psy, nezůstane u jednoho a pořídí si aspoň dva " - oni kromě laskavého páníčka potřebují i kamaráda a druha k hrám a škádlení i drobným rvačkám a člověk sám je taky obohacen dvojitou věrností i láskou a v noci, když poslouchá jejich oddechování a spokojený spánek - je to nejkrásnější symbióza mezi přáteli