Drobné radosti na podzimní splíny
Někdy útočí neúprosně, všichni to známe stres, obavy. Je třeba to zkusit překonat, dělat něco, co potěší, pomůže.
Já to mám letos lehčí, sedm statečných chlupatých kuliček mi nedá čas na deptající myšlenky. Nestíhám nic. A není to o tom, že by mě tolik zaměstnali. Dosud jejích máma zvládá péči o ně v podstatě sama. Já byla jen na tribuně. A to je to. Sedím u nich a čas běží.
Že nestihnu něco udělat? Tak nic se nestane, zjistila jsem, že opravdu práce neuteče. A já jihnu, kochám se, mazlím s chlupatými kuličkami starosti, obavy se rozplynou jako mlha.
Štěńátka ještě nic neví o světě, znají jenom mámin mléčný bar. Seznamují se s mističkami plnými dobrůtek. S okolním světem, den po dni dělají krůčky vpřed.
Začínají poznávat kuchyń a odvažují se čím dál dále, statečná štěňátka. Tady už se dá poznat, kdo je odvážný a kdo se drží pozadu, připraven k útěku.
Máma Bee je už chodí krmit méně často. Dneska mě dokonce dirigovala. Pískala u mne. Došlo mi, že je čas kdy ona krmí, ale chce, abych to udělala já. A opravdu se uklidnila, když se malí nabaštili. Jsou to moc podařená štěňátka.
Tak zvládám tento čas já. Jak jinak, než že mi mojí chlupatí pomocníci pomáhají. Musím i na procházku, moc se nechce, když je venku nevlídně a brzy se smráká. Ale když už jsem venku, tak jsem nakonec ráda. I nálada se spraví. Nemít ty čtyřnohé kámošky, ven by mně nikdo nedostal, což by byla škoda. A vlastně i pro své zdravíčko něco udělám.
Dokonce i práce pomáhá od depresí. Špatně se ráno vstává do chladného rána. Ale při robotě už není čas na splíny.
Zrovna včera jsem měla takové rychlé nastartování. První co udělám, když přijdu do práce, vařím kávu. To musí být. Včera nám tam úřadovali podlaháři, dávali nám na dojírnu novou gumu. Než vyrazím krmit telátka, loknu si povzbuzujícího nápoje. Něco jsem spolkla, něco vyprskla ven. ,,Kruci to je hnus, co je?" Káva byla odporně kyselá. Ohlížím se po kolegyních. Že by nějaký vtip? Ale toto se tady nevede.
Po prozkoumání kávy, cukru mi padne oko na misku s citróny. Jsem doma, někdo čistil vodní kámen a zapomněl vodu vylít. A já tržná místo toho abych ji vylila a dala čerstvou jsem si s ní zaléla kávu. A co mají společného s mojí kávou ti řemeslníci? No právě jeden z nich tu konvici čistil. Napadlo by vás to, když tam byli jenom na návštěvě?
Tak probralo mě to ihned a to jde. Navíc vitamín C se v tomto čase hodí.
Moje sestra mi nedávno řekla, vždycky se moc těším na tvoje články, piš více. Tak možná v zimě, bude více času. Na druhou stranu mi povídá, ale ten poslední článek mě stál dva tisíce. ,,Cože“? Nechápu.
No víš, zjistila jsem, že máš napsaný článek. Vždycky si to vychutnám. Usadím se do křesla notebok na stole, nasadím brýle, přečtu nadpis a už pláču. Sundám brýle, utřu slzy a čtu dál. Zase plné oči slz. A jejda, došly mi kapesníčky, tak si položím brýle na opěrku křesla a musím se pořádně natáhnout pro nový balíček kapesníčků. Jsou na komodě a já se aspoň protáhnu. Jenže, ,,křup“ a brýle jsou bez nožiček, jak jsem se na to opěradlo natlačila. Valím oči na sestru a odpovídám: ,,Proč brečíš, šak ty články jsou i veselé.“
Odpověd mě dostala. ,,No víš, Danuško, mě to vždycky moc dojme, jsem na tebe pyšná, a proč brečím, sama nevím“.
Takže milá sestro Olinko, tento článek je věnovaný tobě, už dvanáct let je toto období pro tebe hodně deprimující, třeba ti pomůže od podzimního splínu.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x