Vycházkoví medvídkové

Dvě rozdílné bytosti a přesto se potřebují, chtějí dýchat stejný vzduch. Držet se u sebe v neznámém prostředí,  podporovat se navzájem.

Nikdy jsem příliš nebádala o poruše,  zvané autismus. Moc toho o této nemoci nevím, ale uvítala bych, kdyby se o takových obyčejných věcech více psalo, než třeba o celebritách. Bylo by to užitečnější.

Nenapadlo mne, že i já se stanu součástí něčeho výjimečného. I když jsem jen malinkatý střípek velké skládačky. Lidé by si měli pomáhat a srdíčko radostí poskakuje, když se dobrá věc povede.

Koho by napadlo, že psi z malé České republiky, budou pomáhat  v cizí zemi. V zemi vzdálené, mocné a veliké. Úkolem těchto medvídku je pomáhat v životě rodinám s autistickými dětmi. Nikdy jsem nepřemýšlela, jak musí mít těžký život.

Oči mi otevřelo až pár příběhů. Přečetla jsem si jedním dechem příběh rodiny, která má tři děti a z toho dvě děti nemocné. Rozhodli se pořídit si psa jako asistenta. Obrátili se na neziskovou organizaci, která se výcvikem asistenčních psů právě pro autisty zabývá.

Neznám žádnou jinou instituci, ani tady u nás. Pokud vím, jsou tu jen psi slepečtí a asistenti spíše pro tělesně postižené lidi. Moc mně to zaujalo. Člověk, který se tímto výcvikem zabývá, má sám postižené dítě, takže má vlastní zkušenost. Proto ví nejlépe,  co je potřeba pejska naučit.

Díky internetu jsem se dočetla,  jak moc je tato rodina šťastná, že právě oni dostanou vycvičeného pejska pro jejich dvě děti. Ze tří štěňátek,  která byla zařazena do výcviku,  se jeden klidný medvídek hodí právě pro ně.

Je jistě hodně zajímavé, že štěně se nejdříve otestuje a potom se vybírá rodina, kam by se se svou povahou hodil. Někde vyhovuje zvíře většího temperamentu,  jinde právě pejsek klidnější. Svoji rozvahu a klid potom přenáší i na svého svěřence.

Tyto děti se na zvíře upnou. Třeba ve velkých obchodech,  kde to neznají, panikaří. Když se drží, svého chlupatého přítele,  uklidni se, mají svůj svět, věrného přítele sebou. Takto situaci popisuje právě výcvikář.  Podle komentářů rodičů dětí s autismem to funguje. Pes jim ulehčuje a zkvalitňuje život.  A hlavně jejich dětem.

Jedna maminka popisuje situaci. V obchodě pláče cizí dítě, její synek znejistí a začíná panický záchvat. Ovšem je tu Zuzu asistenční pes, chlapec se chytá její srsti a postroje,  má svůj klidný svět a vřeštící dítě přestává vnímat. Dříve bez Zuzy do obchodu nemohli.

Na tyto psy se dělají sbírky,  ani jinde nejsou jen bohatí lidé. To je na celé věci moc hezké. Lidská solidarita. Pochopení. Láska ke svému bližnímu. Přemýšlím, jestli tady u nás doma se někdo zabývá takovým výcvikem pejsků.

Naši psi, z maličké ČR pomáhají lidem v USA. Myslím si, že oni ani neví, že taková země existuje. Pro ně jsou to psi z  Evropy, ale i tak jsem pyšná…..