Tady na vsi o sobě lidi vědí hodně. A někdy je to i fajn.
Třeba soused žije sám, jak ho chvíli nevidíme, už se staráme, jestli je v pořádku. On zase hlídá náš domeček, když nejsme doma.
Jednou vypli elektriku a já musela vybrat dřevo z kotle, nebo systém je na el. čerpadlo. Pořádně se mi v kotelně, která je ve sklepě, zakouřilo. Dým se valil sklepními i chodbovými okny.
Netrvalo dlouho. A už na mě volá teta bydlící o kousek dál. „Danuš, nehoří u vás?“
Aspoň jsem si měla s kým dát frťana, nebo jsem se fakt orosila, není to sranda, když teplota na teploměru stoupá. Vy se v kouři snažíte vydolovat zaseklé poleno.
A ta jistota, že jsem v tom nebyla sama, je k nezaplacení. Takže mně určitě nevadí, že mi sousedi vidí do talíře.
Nejinak tomu je už ve vzpomínané osadě bytovek.
Z místního rozhlasu zní zpráva o podezřelém člověku, který se potuluje obcí, může se jednat o podvodníka nabízejícího zboží. Podomní prodej je v obci zakázaný.
A ejhle, na obzoru je cizí člověk. Přijel v nablýskaném autě. Pochoduje sem a tam. Vypadá nervózně. Určitě mapuje terén. Neustále kontroluje mobil. Že by čekal komplice? Nebo přemýšlí, kde vyrazit a také kudy potom rychle zmizet.
Takové mohly být úvahy člověka, který skrytý, toto podivné individuum pozoroval. Neváhal a vytočil číslo policie.
Policajti tu byli brzo. Jak to umí nenápadně. Každý z jedné strany se přibližovali k „pachateli“. Vedli s ním krátkou diskuzi. Žádné zatýkání se nekonalo. Policajti odjeli a dotyčná osoba zmizela v blízké bytovce.
Samozřejmě nic se neutají a brzo přišlo vysvětlení. Údajný zloděj přivezl svoji maminku za kamarádkou. Aby měly „holky“ klid na povídání, chtěl počkat venku. Jenže neušel pozornosti obezřetných sousedů a už to jelo. Prý ho policie pořádně vyděsila, absolutně nechápal, co se stalo, nebo děje.
Hlavně, že se všechno vysvětlilo, nikdo nepřišel k újmě na zdraví. Nakonec se z té historky všichni pobavili. Ale v dnešní době se není čemu divit, že lidi jsou opatrní a v podezření je i nevinný člověk, který přijel jenom na návštěvu.