Já na tebe počkám, moje milovaná
Držet se zpátky znamená, vyhnout se konfliktu. Držet se zpátky znamená přežít. Jsem tady nejmenší, občas výhoda, nikdo si mne nevšimne, když najdu granule rozházené po zemi.
Konečně přichází čas venčení, a to je možnost utéct dírou v plotě a hlavně se někde napít.
Rychle vybíhám pootevřenými dveřmi, ty se zprudka zavírají a bolestivě mě přirazí. Au moje záda. Už nemám chuť utéct. Bolest předčí hlad i žízeň. Strach z dveří i člověka, který se o nás „stará“, je velký.
Nerozumím tomu, ale opravdu to tak má být? Spát na zemi ve výkalech, tmě sklepa, hladová, žíznivá. Bez lásky?
Takové mám vzpomínky z prvních let života. Teď už vím, co je to laskavá náruč, pohlazení, mít plné bříško. Lidí se bojím, i dveří, pořád čekám, že se náhle zavřou, když budu procházet. Vzpomínky z mládí mě rozruší, chodím v kruzích po pokoji. Mám strach, že se to všechno zase vrátí.
Ona mně miluje a já ji. Chová mě v náručí a mluví na mě, moje milovaná panička. Ona tuší, čím jsem si prošla. Pořád mi šeptá „neboj se, holčičko nikomu, tě nedám, už ti nikdo neublíží“.
Chodíme spolu ven, můžu běhat po loukách, honit motýly a objevovat svět za svitu slunce. To umí rozhřát moji duši i pochroumané tělo. Moji milovanou si hlídám, moc daleko se nevzdaluji. Ona je můj smysl života. Už to vím, proč my pejskové jsme na světě. Abychom stáli po boku svého člověka. Dávali na něho pozor, když je smutný, uměli ho rozveselit. Pochopila jsem však, že ne každý o to stojí.
Když panička stůně, nikdo mne od ní nedostane, ležím u ní a hlídám ji. Kontroluju její dech a svým ač malým tělíčkem ji zahřívám. Hlídám ji i před pánem. Jemu moc nevěřím. Neublížil mi, dokonce podstrkuje dobrůtky, ale nemám dobré zkušenosti s muži a držím se proto dál. Chci věřit paničce, když mi říká „ ty moje malá, on tě miluje a nikdy by ti neublížil“. Jak jí mám vysvětlit, že nikomu nevěřím, jenom jí a té její holčičce. Ona je stejně laskavá.
Užívám si krásný život, plný procházek a dobrůtek, hlavně mazlení. Lásky, na kterou jsem čekala tam v tom zatuchlém sklepě čtyři roky.
Občas mně bolí záda, asi následek té kolize s dveřmi. Až jednoho dne se bolest stane nesnesitelnou. Zadní nohy mne neposlouchají. Panička se drží, ale vím, že se má starosti. Asi o mne.
Nesnáším doktory, pach desinfekce, ale vydržím to kvůli ní. Slyším ji povídat: „Neboj, moje malá, drž se, já na tebe tady počkám.“ Jak to myslí? Bolest mizí a mně je krásně. Zase běhám a chytám motýlky.
Probouzím se. Do nosu mi čpí pach desinfekce.
Kde to jsem, co se stalo? Snad mě neopustila?
A už ji vidím je tady. To se mi ulevilo, ráda bych zavrtěla ocáskem, ale stále to nejde. Vzala mě domů a řekla, že budeme bojovat, prý jsem ochrnutá a nikdo neví, zda budu ještě chodit. „Věřím ti, Dafulko, ty to zvládneš, spolu to zvládneme“, šeptá mi do ouška.
Já to vím, budu bojovat a hlavně kvůli ní.
Co jsem slíbila, také splnila. Užívaly jsme si krásný život spolu. Život plný lásky zalitý sluncem, ale čas neúprosně běžel a ukrajoval z mého života.
Bolesti zad se začaly zase objevovat a zhoršovat. Moje tělo už nebylo tolik pružné. Přesto, že jsem ještě neměla věk starého psa, špatné mládí se začalo podepisovat. Chřadla jsem den ze dne, panička i laskavá paní doktorka kroutila hlavou. Jídlo mi chutnalo, ale přesto jsem byla hubená a moje milovaná bezradná.
Navíc jsem už skoro vůbec neviděla, to se stává. Spoléhala jsem na ni a klidně se pustila ze schodů, jednou mě nestihla chytit a skoulela jsem se až dolů. Stejně jsem to příště zkusila znovu. Jsem hrdá, přece nedám svůj hendikep najevo.
Jednou na procházce mě to přestalo bavit a rozhodla jsem se jít domů. Moc jsem už toho neviděla, ale věděla jsem kterým směrem jít. Najednou jsem měla síly v nožkách dost. Nedbala jsem volání paničky. Chci domů a basta.
„Dafy, stůj, počkej!“ Slyším, jak ji mám v patách.
A najednou se kutálím po stráni a jsem po krk v ledové vodě, kombinéza mě stahuje a síly došly. Milované ruce mě chytly, právě včas, to už jsem byla pod vodou celá. Obě smáčené, voda v únoru je fakt ledová.
Dokonce i kamarádka Bee je mokrá. Ona se zase bála o paničku a do vody skočila za ní.
Dopadlo to dobře, žádná jsme to neodstonala. Nechci pomyslet, co by se mohlo paničce stát. Teď vím, že to mělo být pro mne ponaučení. Ale byla jsem hrdá a stejně jsem se znovu a znovu pouštěla svou cestou, i když jsem už nic neviděla. Nakonec jsem potupně chodila pořád na vodítku, prý kvůli bezpečnosti.
Tak nějak jsem přestávala mít chuť do života, nejraději jsem spala u svojí milované, když odešla, byla jsem zmatená a smutná. Život mě přestal bavit, věděla jsem, že moje cesta byla u konce.
Můžu ji opustit? Ona nechce, abych odešla…Dokáže to? Nechat mě jít dál? Tam, kde už mě nic bolet nebude.
Ten den si pro mě přišel anděl, aby nám to oběma ulehčil. Ona to tušila také. Vzala mně do náruče, přitiskla k sobě a šeptala, jak moc mě miluje. Obě jsme věděly, že je to naposledy. Ona o tom andělovi věděla, jenom netušila, že on mi pomůže udělat ten krok. S ním jsem se už nebála. Ano půjdu tam k duhovému mostu, tam mě už nic bolet nebude a počkám na ni. Ona to pochopí, že jinak to nešlo.
„Dávej na sebe pozor, moje milovaná paničko, já tě neopustila, protože u tebe zůstávám v srdíčku, tvoje milovaná Dafy.“
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x