Talisman Viki
Nastalo u nás velmi chmurné období. Navíc ten den děda holky hlídal, a ony byly v té těžké hodině s ním. Událost byla dramatická pro dospělé, ne tak pro malé děti. Danča měla jedenáct a Renča necelých šest.
Potřebovaly potěchu a povzbuzení. Léta jsem chovala andulky. Napadlo mě, že nastal čas tento dávný koníček oprášit. Holkám by nový kamarád mohl pomoci.
Malého modrého ptáčka jsem si domluvila přímo u chovatele. Je větší šance, že bude mluvit a ochočí se.
Drobátko jsme byli vybrat společně a měli jsme šťastnou volbu. Holky byly z něho nadšené, na chvíli uschly slzičky. Dědečka by nedokázalo nahradit nic, ale malý ptáček byl rozptýlení.
Musíme mu vybrat jméno. Už ani nevím, kdo mu ho navrhnul, zkrátka bude to Viki. Malý Viki se rychle zabydlel, většinu dne poletoval na volno po celém bytě. Pořád jsme na něho mluvily a opakovaly jeho jméno.
Nechytal se, pokřikoval na nás svým andulčím jazykem. Až jednou se z lustru ozvalo. „Pojď, pojď.“
Co to? Rozhlížím se na ostatní, jestli to také slyšeli. Ano a zřetelně. Náš malý modrý talismánek začal rozvazovat zobáček. I když si sám vybral slovo, které se mu líbilo.
Naučil se na nás sedat. Povídal si s mojí náušnicí, když mu odporovala, tak do ní rozrušeně zobal. Rád kontroloval jídlo v talíři. Ochutnával a komentoval. Vikinek se stal nedílnou součástí naší rodiny.
A jeho průpovídky se staly nesmrtelné. Naučil se básničky, které si upravil a zkracoval.
Švagr se vždycky těšil, co mu Viki poví nového. Volal na něho.
„Vikinku, co umíš nového?“
Viki zaletěl na nejvyšší patro květinové stěny, tam měl přehled. Důležitě pochodoval po okraji květináče. A spustil “Víš? Já su orel, kokodáák, kde mám to vajíčko dát.“ Díval se přímo na švagra, ten byl opět nadšený a smál se ještě velmi dlouho.
Někdy se mu podařilo opravdu se trefit do černého. Ráno vejdu do kuchyně otrávená a ještě celá rozespalá a z klícky se ozve: „Ty vypadáš!“ To jsem fakt potřebovala vědět, jako bych se neviděla v zrcadle. A ještě dodal: „ Co to tu smrdí?“ Odpověděl si sám: „Adámková.“
Dcera Renata přišla ze školy, tak ji hned letěl přivítat, sedl si ji do vlasů, začal je láskyplně přehrabovat a křičel, Renčooo, Renatkooo, Renatkooo!
Po kuchyni se procházela kočka, on ji pozorovala a spustil: „Myšiško myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu, kocoure nebo mně sníš. Pojď, pojď na kafíčko.“
Ginny, ač lovec, tak se naučila, že Viki je pro ní tabu. Rozumná kočička.
Samozřejmě jsme měli psy, takže se z klícky ozývalo štěkání, vrčení a povely. „Ke mně, fuj, nesmíš, sedni, lehni, zůstaň.“ Nebo když jsme byly nastydlí, tak kašlal, kýchal a smrkal zároveň s námi.
Z ruky mi vypadla poklice, s hrozným rámusem dopadla na zem. Viki poletoval nad hlavou, komentoval celou situaci: „kur… drát!“
Nejoblíbenější průpovídka byla „Viki, miláčku, miláčku, ty malý ptáčku, mám tě rád, víš, kecáš, kecáš.“
Byl to úžasný modrý anduláček, dlouhá léta talisman naší rodiny. Mám pocit, že nám ho děda poslal, aby nám nebylo tolik smutno, když on musel už jít. A to se povedlo. Viki tu s námi byl třináct let.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x