Krok do prázdna

není vždy krokem vpřed. Když najednou ztratíte pevnou půdu pod nohama, následuje pád. Asi málokdo uvažuje o tom, že ho tento krok může ohrozit na životě.

Dana už je na světě pár let, zažila si spoustu věcí a ne všechny byly hezké a lehké. Ona je býk, takže ze všech životních zápasů odešla se vztyčenou hlavou.

A i když se zdálo, že smrtelná nemoc má nad ní na vrch. Sklonila hlavu, ale jen proto, aby se lépe zapřela na nohou. A začala válka.

Říká se, že život je boj, který se nedá vyhrát. Ona tuto bitvu neprojela. Díky za to. Andělíček strážný i lékaři se hodně snažili. A býčí nezdolnost pomohla nevzdávat se.

Často slýchávám od Dany: „Pamatuj, že žádná kaše není tak horká.“ Pomáhá mi to překonávat nelehké životní situace.

Ten den musela jet na do města na úřad. Nerada, přece jenom roky nikomu nepřidají. Chůze je už nejistá a mnohdy namáhavá. Nebylo zbytí.

Nenapadlo ji, že je v ohrožení života. Stačily obyčejné schody, místo zábradlí přivrtaná deska. Schody splývající s barvou podlahy. Sestupovala pomalu, opatrně krůček po krůčku. „Tak sláva, už jsem dolu.“

Ale nebyla. Přehlédla jeden schod, který ji splynul s podlahou chodby. Stoupla do prázdna. Rukou se chtěla chytit zábradlí, aby zmírnila pád.

Záchrana nepřišla, ruka sklouzla po ploché desce. Tělo zkoušené osudem i životem dopadlo tvrdě na zem.

Anděl se hodně zapotil.

Výsledek zlomená klíční kost. Zlomeniny šesti žeber, některé na vícekrát. Ohrožovaly její plíci. Budík u srdce vydržel zázrakem.

Ten, kdo to zažil, ví, jak moc jsou tyto zlomeniny bolestivé.  Nebezpečné. Léčba byla velmi náročná. Operace. Spousta další nepříjemných úkonů.

Statečná Dana.

Jednu chvíli se zdálo, že nebojuje a má pocit, že celý svět stojí proti ní. Byla zasažena i duše.

To bylo ale jen další nadechnutí a sklonění hlavy před další bitvou.

Vzpomněla si na svoje děti, vnoučata a pravnoučata, sestry a brášky. Vždyť tu musí ještě zůstat pro ně.

Po týdnech strávených na lůžku se Danuška zase učí chodit. Nedbá na bolest, slabost, vyčerpání. Bojuje a pomalu se posouvá k cíli.

K obrovské radosti celé rodiny a přátel.

Dokonce už se i směje. Když nám vyprávěla, jak jí donesl pan doktor ukázat snímek z vyšetření CT. Podivný předmět, který se objevil na snímku.

Teploměr chtěl asi dobýt slávu a ukryl se v jejím podpaží. Takže zdobí její fotku s CT.

Napadá mě myšlenka, dalo se tomuto těžkému zranění vyhnout? Ano dalo. Stačilo funkční zábradlí a schody líp označené, aby nesplývaly s podlahou.

Dneska je den matek. Chtěla bych tě, milá mámo, obejmout.  Nemůžu, způsobila bych ti bolest. Ale ty víš, co pro nás znamenáš, a proto jsi ten boj nevzdala. Děkuji.