Jak se žije s fobií?
Nejlíp na volnou sedačku. Často se snaží nevnímat okolí. Přehlédne i člověka, kterého zná. Pokud ho v záplavě cizích tváří uvidí, je mu líp. Když si může ke známé bytosti přisednout, trochu se uklidní i žaludek, který také nespolupracuje na pohodě člověka.
Po takovém těžkém úkonu, přijde únava celého těla. Jenže ho čeká další zátěž. Lidi na ulici se snaží nevnímat. Jde to těžko, vlastně dělá, že tam není.
Schová se do budovy, kde už některé tváře zná. Musí tady splnit svoji pracovní povinnost. S pár lidmi dokáže komunikovat, ale nedělá mu to žádné potěšení. Pokud se řeč nestočí na kočky. Milované kočky, které čekají, až se jejich člověk vrátí domů.
Domů do bezpečí. Za zdmi kde nejsou lidé.
Lidé, umí ublížit. I děti. A ve škole to začalo. Celé to trápení. Všechno bylo v pohodě. Než začala povinná školní docházka.
Dyslexie udělá z dítěte jiné dítě než jsou ostatní. Necitlivý přístup učitele všechno zpečetí a děcko se ocitne mimo kolektiv.
A je zaděláno na problém. Rodiče se snaží pomoci s učením. Po radě odborníka, to jde to skvěle. Ovšem netuší, že churaví dětská osobnost. Atak nemoci zvané sociální fobie se plně rozvine a je patrná až příliš pozdě.
Nikdo na to není připravený, nepočítá s takovou na první pohled neviditelnou nemocí. Není vidět na těle, ale v duši páchá obrovské zlo.
Kruh se uzavírá a nemocný člověk v tom kruhu zůstane sám. Často neumí požádat o pomoc. Ani nejbližší netuší, nerozumí co se to děje.
Stačí jeden dobrý přítel který nasměruje takového človíčka na správnou cestu. Bez odborné pomoci to nejde. Pokud najde člověk správného doktora na léčení bolavého ega, má naději na lepší život.
Nejde to hned cesta je dlouhá a trnitá, myslím, že tato nemoc se úplně vyléčit nedá.
Ale určitě se dá naučit s tím žít. Krok po kroku. Když je tu aspoň jeden přítel nebo rodina, jde to snáze. Spřízněná duše je potřeba. Nezavírejte oči a buďte nápomocni.
Tato nemoc způsobuje i velkou únavu, přemáhání ráno vstát z postele. Člověk si řekne. „Mám nějaký důvod vstát, proč? Všechno je zbytečné.“
A potom přijde kocourek. Pro pohlazení. Zavolá přítel. A to už je dobrý důvod, proč vstát z postele. Nakrmit hladové zvíře, nebo pozdravit kamaráda.
Doma je dobře. Jenže s novým dnem se musí jít ven. Mezi lidi. Člověk, který má panický strach z lidí, se musí hodně překonat. Mít velkou motivaci, aby udělal ten krok vpřed.
Dokonce panikaří, když mu někdo telefonuje. A vytočit něčí číslo je nad jeho síly. Vázne i konverzace na sociálních sítích. Obava, že řekne nebo napíše něco blbého, trapného, je obrovská.
Tato osůbka, o které píšu, má velkou podporu rodičů a celé rodiny. Každý maličký krok vpřed je velký úspěch. Ale stačí jeden člověk, který zrovna nemá svůj den. A opět je to velký krok vzad.
Buďme k sobě milí, pozorní. Nebojme se tu pomocnou ruku podat.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x