Splněné přání
Mám z toho malinký splín. A velké přání - aspoň jednou najít hřiby. Tolik, aby bylo aspoň na „máčku“. Soused mi ukazuje nádherný úlovek a láká. „ Polez se mnú, něco najdeš, uvidíš.“
„Ferdo, to je zbytečné já se chodím jenom projít.“ Přeca nepřiznám, že su úplný trotl.
No občas něco najdu, ale fakt jenom takové chudáky, co „eště nestihly povyrúsť“.
Zrovna, když jsem šlapala lesní cestou k chatkám, kde byl na rekreaci výborný fyzioterapeut. Mě myšlenka na hřibový poklad ani nenapadla.
Jezdíme tam vždy autem, ale k chatám vede zkratka lesem. Je to teda pořádný krpál. Ale to mě neuškodí. Přemýšlím o mém trápení s páteří. Pan Zdenek je fakt borec, jezdí k němu spoustu lidí. Přemýšlela jsem, čím bych ho obměnila za jeho perfektní služby.
Také jsem v sobě měla malou dušičku. Ona ta náprava dost bolí. Tak trochu středověké mučení. Když to pomůže, vydržím. Su cérka z Valašska.
Les se změnil v travnatou pěšinku mezi dvěma lesíky. Snad sem “ nezablúdila „ mám na to talent. Aspoň na něco...
„Kruci… a už sa válu po zemi“.
O něco, jsem zakopla. Vysoká tráva, hned to nevidím. To se mě snad zdá či co. Hřib! Nádherný pravák obrovský. Byl schovaný v trávě. Tráva se na něho nalepila, utvořili past. Na mne. Opravdu jsem o něj zakopla. Opírám se dlaní v trávě. Něco kulatého mě tlačí- další hříbek. Tentokrát malý.
Rozhlédnu se. Sedím v ráji. Kdo by to čekal - na lesní pěšince takovou úrodu. Chvilku sedím jako omámená, pokukuju, jestli to někdo na mne nenastražil. Zmocní se mne taková euforie, jsem jako v transu. Honem, honem tu krásu posbírat. Jako by tam byl ještě někdo jiný než já. Endorfin mi zaplavuje celé tělo, nedá se to vyjádřit slovy. Já našla opravdové nádherné hřiby. Můj mozek zapomněl pracovat. Já si tu krásu ani nenafotila, než jsem ji lačně nahrabala do mikiny.
Svůj úlovek pyšně hodila na stůl. I s mikinou před Zdenka. No ten byl stejně nadšený jako já.
„ Tak to už nemosím nikde chodiť, to sa pozná hřibař“
Tak to se povedlo. Tentokrát jsem středověké mučení vůbec nevnímala. Houbičky tam nechala. Vždyť to byla báječná odměna. Všichni se těšili na smaženici.
Tváře mi hořely ještě do večera doma. Endorfin asi působí déle než adrenalin.
Druhý den svůj zážitek vyprávím mámě. A přitom škrábu los, který jsem si koupila.
„ Jé mami divaj, já tam mám třikrát deset tisíc. Prd na to vidím, nemám brýle. Ale tož totok je divné. Já a vyhrát tolik peněz“.
Mamča hledí a vidí to samé co já. No byl tam zádrhel. Suma pasovala, ale čísla ne. Ale dobré tři stovky.
„Mami, ale já bych vyhrát nemohla představ si to. Měla jsem problém. Když jsem našla pár hříbků, málem mi srdíčko vyskočilo z hrudi vzrušením. To bych nerozdýchala vůbec.“
Odpoledne se přiřítil můj manžel. Zněl naléhavě. „Obuj si gumáky a pojď, ale teď včil honem“. Šmankote, že by rande po třiceti letech?
Ukázal mi nádhernou rodinku červených janků. „Chtělas to vidět, tož tady to máš, tu krásu pěkně pohromadě.“
Ani nám nevadilo, že se spustil, pořádný liják stálo to za to. Rande ve voňavém lese plném hříbků. Co na tom, že jsme vypadali jak „dvě zmoklé kury“.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x