Růže od tebe…
Opět se přiblížily moje narozeniny. Ty jo padesát tři, tak to už je mládí v háji. Až když se stane neštěstí si uvědomíme, že prožitá léta jsou dar života.
Toto se nemělo stát.
Odešel velmi mladý blízký človíček. Měl jen osmnáct.
Nádherných osmnáct. To si člověk myslí, že mu patří svět. Má plno plánů, chuť do života, celý život před sebou.
V té chvíli mi to došlo, jaké mám štěstí, že jsem tu mohla být krásných padesát tři let. Člověk nepotřebuje k životu jen zdraví, ale i kousek štěstí a přízeň osudu.
„Je mi moc líto, že jsem tě, Ondro nestihla poznat více. Možná bychom to zvládli, jenom mít více času. Tak zbyly vzpomínky“.
Před lety mi napsal na sociální síť kluk. Nemoc mu nedovolila jít do školy, byl sám doma.
„Náhoda tomu chtěla, že jsi to byl právě ty, Ondro“.
Psali jsme si tehdy celý týden. Bylo ti samému doma smutno. Vzpomínali jsme na výlet, který jsme podnikli s širší rodinou na Hostýn.
Potěšilo mne, že sis na to vzpomněl.
Léta běžela a my se míjeli. Přesto mi zůstala vzpomínka na oslavu, kde jsme se potkali.
Milé setkání.
„S tebou Ondro, ani to jiné být nemohlo. Neuvěřitelný smíšek, věčně pusu rozesmátou. Takový obrázek na tebe si uchovám.“
To, že jsi odešel tam, odkud není návratu, moc bolí. Myšlenka, co prožívají tvoji rodiče, kteří jsou mi velmi blízcí, mi nedá spát.
Ty jsi určitě svůj klid už našel. Víš, že jsem hodně vnímavá. A to, že jsem ve stresu před rozloučením s tebou zapomněla kytici růži doma, nebyla náhoda.
„Chtěl jsi, aby mi zůstala v kuchyni na očích“.
Růže dlouho nevydrží, ale tyto mi tebe připomínaly čtrnáct dní. Už jsem je chtěla vyhodit, ale všechny vypustily nové lístky. Je to vzkaz od tebe abych se smířila….
Zasadím je.
„Budou mi připomínat tebe, Ondro. Ty víš, že na takového člověka, jako jsi byl ty, se nikdy nezapomene. I když růže odkvetou“.
Nevím, co se vlastně stalo, že jsi musel jít dál. Ale jestli ti někdo ublížil, věřím, že ho spravedlnost a karma dostihne.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x