Na oslavu jen v čistých botách.
Neznám ve svém okolí většího spáče než jsem já. Od narození je spaní můj největší koníček.. Proto jsem si vybrala, práci kdy vstávám uprostřed noci.
Když můžu spát, tak je to žůžo. Možná je na to i nějaká diagnóza, ta je dneska na všechno. Nedávno jsem si ověřila, že spím dost tvrdě. Byla jsem přesvědčena o opaku.
Užívala jsem si s dcerou a psy víkendový výcvikový pobyt. Já ráno vstala svěží odpočatá. Ovšem dcera kruhy pod očima. Nedalo se spát, některý pes štěkal celou noc. Ostatní účastníci to při snídani potvrdili také. Vypadalo to, že jsem spala jenom já a moje Bee.
Kupodivu když musím vstávat do práce, tak většinou bez budíka ve tři čtvrtě na tři. Nepamatuji si, kdy bych zaspala, až na jednu výjimku.
Netuším, co to způsobilo, prostě jsem neslyšela budík na mobilu. Ani opakované zvonění. Nevzbudila mě kolegyně, která mi šestkrát volala.
Vstala jsem se sama, ovšem o tři hodiny později. Zíráte na hodiny a nevěříte vlastním očím. To musí být omyl. Já a zaspat? Mám opravdu ranní? Byl to pořádný šok. Věřím, že mám do důchodu vybráno.
Ovšem něco jiného je, když si po ranní směně lehnu. Usnu jako špalek. Ale skoro každý den mě vzbudí píseň.
„My jsme Valaši, jedna rodina“
„Hlášení místního rozhlasu, oznamujemé, že přijél do naší obcé, pojízdný prodejcé. Nabízí, cibulí, bramborý, jahodý, meruňký, okurký, další, zeleninú a ovocé“.
Vrtím se v posteli, hlavu strkám pod polštář. „Ježiškote“ já chci, spát kašlu na zeleninu.
Nekonečná nabídka pokračuje. Nechybí pozvání na oslavy naší obce, která vyhrála zlatou stuhu. Vesnice roku kraje Zlínského. Když se konečně oznamovatelka dopracuje až k větě. „Oblečte, si něco bíléhó nebo modréhó, jsou to barvý našéhó znaku.“
Jupí bude klid a můžu pokračovat v zaslouženém odpočinku. Udělám si pohodlí, povzdychnu si od radosti. Zavrtám se hlouběji do matrace.
„Opakuji hlášení.“
Za co? Já nechci.
Já potřebuju spát.
Oslavy jsou fajn.
Moc se nevytáhli, sedím na dřevěné lavici, na stole károvaný plastový ubrus. Všude plno lidí. Jsem z nich trochu nervózní. Klopím oči a dívám se na své boty. To je mazec.
Mám každou botu jinou a tu jednu celou od bláta. Sakra snad si toho nikdo nevšimne, snažím se je schovat co nejvíce pod sebe. Mrknu kolem sebe. Vedle mne sedí Karel Gott. Aha i on se přijel podívat do naší dědiny. Tak to je dobré, a já nemám foťák. Mrkli jsme na sebe.
„Karle kde máš Ivanku a holky?“
„Ty Dano, šly se podívat na ten váš potok, prý tu máte plno ryb, raky a kačenky.“
„Kdo ti to Goťáku nakukal“?
„V potoce je málo vody a nejsou tam ani mřenky či černošky, kačenky sežrala vydra“.
Naši konverzaci přerušil hluk. Vidím manžela, kolem něho ochranka. Ty jo já úplně zapomněla, že on je prezident. Jenže také mi neuniklo, že se běží někam schovat. Někdo střílí.
„Jarku počkej na mě, přece mě tu nenecháš!“ Volám na něj. On se sice otočí, ale běží dál i se svými ochránci. Kašle na mne, na svoji ženu. On, který mě vždycky ochraňoval.
Banditi se soustřeďují na mě. Doprčic, beru nohy na ramena.
Utíkám, ale nohy se mi podlamují. Jde to ztěžka. Tolik se snažím utéct.
Skočím do prvního auta, co tu stojí, jenže ono je šlapací, to jim daleko neujedu.
Tak zase po svých.
Pálí za mnou jednu kulku za druhou. Cítím, že je konec, padám k zemi. Tělo dřevění. Aha, tak to bude ta smrt, a že to nebolí. Tolikrát mě trefili. Levá část těla mi odumírá. Že bych umřela jenom na půl.
A nebylo to vůbec příjemné.
„My jsme Valaši, jedna rodina, hlášení místního rozhlasu.“
Sednu si na postel celá zmatená přeležená.
„On mě tam normálně nechal, počkej, až přijdeš z práce, ty jeden prezidente.“
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x