Na kolenou mě houpal hrdina.

19. 10. 2019 19:02:48
Podzimní procházky jsou nejlepší. Nádherný barevný svět kolem. A denně se barevnost mění. Není příliš horko ani zima. Psí holky jsou přešťastné, že můžou brouzdat listím po mém boku.

A co vám budu povídat, já jsem ráda, že nemusím na procházky sama.

Člověk přemýšlí, o věcech. Co budou a byly. Jako třeba dětství.

To jsem měla moc hezké. Nejen díky rodičům a sestrám. Také velkou zásluhu měli moji prarodiče.

Často vzpomínám. Na laskavou usměvavou stařenku. V šátku schovaný zapletený stříbrný cop. Skromná žena s velkým srdíčkem.

Staříček na nás sice někdy zvýšil hlas, když jsme zlobily, ale to bylo všechno. Večer už rozdával bonbony s pohlazením po naších makovičkách.

Do šesti let jsem vyrůstala s nimi. Ale poté jsme se odstěhovali kousek dál. To nám se sestrou nebránilo, abychom k nim utíkaly každý víkend. Do rodné chaloupky v dolině. Mamince to určitě vadilo, chtěla nás mít u sebe, ale nijak nám nebránila. Viděla, že jsme tam v tom rodném místě spokojené.

Oba moji prarodiče neměli lehký život a myslím, že tehdy nikdo. Zažili spousty hrůz a bolesti. Včetně dvou válek.

Přesto všechno byli moc hodní a přívětiví. Nikdy jsem je neslyšela se hádat, nebo si nadávat.

Stařenka Anna si hned od rána broukala písničky. Měla pro nás napečené, koláče. Na plotně sporáku, byla pořád teplá melta. Nám do ní dávala mléko.

Večer vyprávěli příběhy ze svého života. Moc mě mrzí, že si toho moc nepamatuji, jenom úryvky. Jako například, že děda Tomáš zachránil život T.G. Masarykovi. Znám jenom útržek kdy ho schoval do dřevěného sudu. Tuším že to byl sud na močůvku. Na kravském povoze, nepříteli přímo pod nosem.

Škoda, že jsem si všechny příběhy nezapsala. Jenže tehdy jsem byla dítě. Možná jsem to brala spíše jako pohádky.

Se sestrou jsme si hrávaly v údolí poblíž domu. U potůčku v mlází jsme vymýšlely naše holčičí hry. Pozorovaly život kolem této malinké říčky.

Ale měly jsme hranici, nikdy jsme se nevzdalovaly příliš od domu. Tam dál bylo něco tajemného. Blíž k lesu jsme se neodvážily. Nikdy tam snad nesvítilo sluníčko, křoví bylo husté, temné. Vždycky jsem měla pocit, že z toho údolí přichází chlad. Něco zlého.

I dneska když už jsem „velká“ mám z toho temného místa divný pocit takový úzkostný. Do nedávna jsem nevěděla, co to způsobilo. Tomu místu se při svých toulkách vyhýbám.

Nedávno se naše obec zapojila do projektu naučné stezky “Zapomenuté osudy“.

K mému velkému překvapení vybudovali památní desku a pietní místo. V tomto záhadném údolí. My rodáci mu říkáme Dolina. Stala se tam tragédie.

Kdy na konci 2.světové války, popravilo ustupující německé vojsko čtyři rukojmí s Vařákových pasek.

Jednoho podvečera jsem se tam šla podívat a stejná tíseň jako vždy ani nepomohlo, že vedle mne vykračovala statná Bee. Ale i ona se necítila dobře.

Vždycky jsem věděla, že něco mezi zemí a nebem je. A tady to bylo hmatatelné. Teď už vím proč. Vyhasly tam zbytečně čtyři lidské životy.

Se zatajeným dechem jsem si toto pietní místo prohlédla a musím říct, že se to moc povedlo. Čtu informační panel. Taková zbytečná smrt. Příběh jako z hororu. A níže mimo obětí i fotografie hrdinů. A tam můj staříček Tomáš. Dozvídám se příběh, který jsem také zapomněla.

On byl hrdina.

Byl to právě Tomáš, kdo tyto oběti z hrobů vykopal. Následně odvezl na kravském povozu k soutoku Ratibořky a Bečvy. Aby je předal rodině. Oni si je mohli s úctou pochovat. Do konce svého života chodíval uctít památku těchto obětí právě tady na to místo.

Prožil tolik hrůzy. Přesto byl do konce života laskavý. A to ke všem vnoučatům. Čest jeho památce stejně jako stařence Anně, která nosila partyzánům jídlo. Dokonce ji tchán napráskal. Jejich anděl strážný se hodně při jejich životě zapotil. Děkuji svoji sestře, která tyto dva úžasné lidi doopatrovala.

Nikdy na vás nezapomenu nepřestanu vás milovat Aničko a Tomšu.

Autor: Dana Adámková | sobota 19.10.2019 19:02 | karma článku: 26.24 | přečteno: 791x

Další články blogera

Dana Adámková

Jak jsem k titulu přišla

V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.

6.10.2023 v 15:32 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 465 | Diskuse

Dana Adámková

Kde máš sestry

A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.

5.9.2023 v 16:27 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 374 | Diskuse

Dana Adámková

Přiškrcený doktor

Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“

19.4.2023 v 14:43 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 574 | Diskuse

Dana Adámková

Maruška nebo Věruška

Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.

18.3.2023 v 23:24 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 329 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 433 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 125 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 584

Nikdy mě nenapadlo, jak bude těžké, o sobě něco napsat. Líp mi jde psát o zvířatech, zážitky s nimi. Ať už veselé nebo smutné. Určitě by byl život, bez  zvířat chudší. Aspoň ten můj. Psaní je můj oddych, funguje moc dobře. Stejně jako fotografování. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...