Zimní radovánky
A co jsme dělali? Nuda nebyla přesto, že jsme neměli internet. Dokonce i program v televizi byl omezený. Vůbec nám to nevadilo. Naše zimní vozítka, byla stále připravena k zábavě. Někdy nestačila ani pořádně vyschnout. Stejně jako naše zimní výbava.
Žádné oteplovačky, sněhule, termo prádlo, nic takového. Bavlněné punčochy-„šlapčáky“ ogaři podvlekačky-spodňáky. Nebo „trikáče“. Vlastně bavlněná kombinéza co se oblékala přímo na tělo, děcka tomu říkaly „košulaté gatě.“ Nahoru tepláky nebo šponovky. Na nohou, kdo měl zručnou babičku, pletené ponožky z ovčí vlny. Trochu kousaly, ale teplo bylo. Několik vrstev svetrů a bundu, která byla většinou po starších sourozencích. Čepice a pořádné palčáky, které stejně brzo promokly.
Na nohou kordovanky, ve kterých byla zima, nohy mrzly, ale zase byly vodě odolné. Však mě po každé moje starostlivá maminka nachystala lavůrek teplé vody se solí, abych mohla zmrzlé „kotky“ ohřát. Znovu se prokrvily.
Když nebyl mokrý sníh, měli jsme filcové zimní „papuče“ měly hladkou podrážku, dal se v nich kopec sklouznout.
A čepice ta musela být, je pravda, že při divoké jízdě na saních se často ztratila, ale neuletěla daleko. Občas byla na ní taková vrstva sněhu , že nebylo vidět, jakou má barvu. A na oblečení jakbysmet. Většinou byly tepláky nebo šponovky obalené zmrzlými kuličkami ledu. A vůbec nám to nevadilo, jezdilo se, dokud nebyla tma. Nebo když už jsme byli promočení a promrzlí.
Žádné vleky, všechna zimní vozítka hezky vyvézt na kopec. Tady na Valašsku máme pořádné „krpály“ Když někdo nafasoval na hlídání mladšího sourozence, tak se občas do kopce plahočil i s ním. Sjížděl z poloviny kopce nebo se „špuntama“ se muselo opatrně.
Na kopečku nás bylo hodně dětí, občas jsme se škorpily, ale většinou to skončilo smírem, po velké koulovačce. Stavěly jsme obranné linie, z velkých koulí, hradby. Nebo společnými silami jsme postavily obřího sněhuláka. Dostat obrovské koule na vršek sněhuláka, nám pomáhali tatínci. A jak rádi.
Málokdo měl nějaké značkové lyže nebo sáně, plastové boby snad ani nebyly, nevzpomínám si na ně.
Ovšem já boby měla. Dřevěné. Staříček vytáhl ze stodoly staré dřevěné lyže, doma vyrobené. Byly hodně těžké a dlouhé, špička byla hezky vytočená na horu a měla ozdobný tupý hrot. Staříček tyto lyže hodně zkrátil, spojil je dřevěným sedátkem. Do špic navrtal díry na provázek. Byla jsem na tyto sáně, tak pyšná.
A že to na nich frčelo, nebylo pochyb.
Další oblíbené jezdítko byl obyčejný igelitový pytel. Z pevného igelitu, dostatečně velký. Nacpali jsme do něho slámu, aby se nám hezky sedělo.
To byly jízdy - toto „vozidlo“ se moc nedalo ovládat. Kolikrát si říkám, že jsme tyto divoké jízdy přežili ve zdraví. Super jízda byla, když starší kluci, vyjeli korýtko v hluboké polní cestě. Která byla zavátá sněhem. Většinou se frčelo po stěně dráhy, byl to cvrkot.
A protože děcka byla šikovná, měla dost času na tyto hrátky, vynalezla jízdu na „paramitu“ Kdo nezná tento valašský výraz je to dřevěný sušák na seno. Byl ve tvaru písmene A. Složily se dva do sebe a na něm se sušilo seno.
No a našli se jedinci, kteří tento sušák využili k jízdě na sněhu. Bylo mi vysvětleno, že se na přední část-špicu se musel uvázat „špagát“-provázek, aby se dala tahem za špagát lehce nadzvednout. Dřevěný paramit položili na staré lino. Výhoda spočívala v tom, že se na něj naskládalo více dětí. No nedovedu si představit tahat ten to “autobus „ do kopce. A také když se udál karambol, nebo se špice někde zapíchla, musel to být dobrý katapult. S tímto způsobem jízdy se mi svěřil manžel a švagrová, oba jsou zdraví a čilí, tedy to svoje dětství také přežili bez úhony.
Když pozoruji letošní, stejně jako loňskou mírnou zimu bez sněhu je mi líto dětí, které si opravdu zimních radovánek moc neužijí.
A víte co, klidně bych se na igeliťáku svezla, znovu, život je třeba prožít ne proživořit.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x