Evee loví
Doma nikdo nepochybuje o mých kvalitách výborného lovce. Mám to v krvi. Na psech a Fredovi jsem si vyzkoušela svoje lovecké dovednosti. Číhat, připláclá k zemi, vystartovat v okamžik, kdy kořist nic netuší. Loudíc po paničce laskominu.
Oběti skočím na záda jakoby naznačím zákus do krku. Další krok se od úspěšného lovu trochu liší. Po této rychlé akci se běžím ukrýt, abych nebyla lovena na konec já.
Panička na mně vždycky volá: „Evino, ty malá lasičko, to se dělá, lekat psí babičky?“
A proč ne? Aspoň mají babky trochu vzrůšo. Nemyslete si, ony jsou na svůj věk čiperné až až. Občas po mně chňapnou, vyštěknou do ucha. To mám tedy v té rychlosti co dělat, abych se někde ukryla. Co kdyby na mou hru přistoupily. Kličkuji po pokoji, nikdy nevím, jestli je nemám za patami.
Nejlepší je to mezi listy Lopatovce, to je rostlina s velkými listy. Prý ji devastuji. Nevím, co tím myslí, a je mi to jedno.
Ale mrzí mě, že spousta rostlin z bytu někam zmizela, prý dřív, než skončí v mém žaludku. Fred je rozumný, už si tolik kytek nevšímá.
Tož to určitě nevšímá, když ho nikdo nevidí. To byste měli vidět, jak do sebe láduje listy palmy.
Potom to někde vyhodí – nejlíp, když je vytřeno. Milovala jsem „sloní nohu“ Víte, to je taková velmi chutná květina. Panička mě asi zkoušela, jak moc můžu zraněnou nožku používat, dávala ji pořad výš a výš. Jednoho dne testovací květina byla na vysoké lednici.
Jakože já nemám šanci. To možná platí na Freda. On je taková ta velká těžká kočka. Ale já, s divokou krví a neskutečnou vynalézavostí, jsem dosáhla i tohoto vrcholu. Prostě super kotě.
Paní máma se tuze zlobila. Pochopila jsem, že sloní nohu nechám žít jejím klidným nudným životem. Na lednici už nepolezu. Ale slíbit to nemůžu.
Kromě psů, lovím plyšové myšky, kuličky, v podstatě se hodí všechno.
„Bzzzzzz bzzzzz“
„Jé! No toto honem, hop sem hop tam. Rychle, je na okně! Stůj potvoro bzučivá stejně tě sežeru, mně neutečeš!“
Kdo mi postavil na parapet ten divný záhon, ještě nedávno tu nebyl. To je fuk – záhon, nezáhon, přes květináče je to náročně, ale já tu bzučilku dostanu. Výskok do výšky – jejda jsem v truhlíku. Vytřepat hlínu z pacek a jdeme dál. Nevidím, neslyším, lovím.
„Jejda moucha, Ivina je v transu! Evžene! Ne přes ty papriky, no nazdar moje rajčátka, ty blázne divoký! Já nechci mít bláto na okně!“
Zaslechnu tu, co mi sype granule.
„Mám ji jupí to byla lahůdka“
Makačka, která se vyplatila, jsem fakt šikovná, snažím se vyklepat hlínu, která mi zůstala na tlapkách. Jsem na sebe ták pyšná.
Nedávno mi Fredík vyprávěl, jak na chodbě ulovil velký žlutočerný hmyz – prý vydával zvuk jak vrtulník. Srazil ho tlapou, potom pozoroval, jak se omráčený hmyz otáčí na zemi dokolečka. To musela být zábava. Ruská ruleta, občas do ní strčil packou.
Překazila mu tu báječnou hru panička s výkřikem: „Ježiš sršeň! Frede mazej od toho pryč!“
To nechápu – za co nás vy lidi máte? Jsme prostě dravci a lovci. Jasné? Plná miska je fajn, ale lov je lov.
Často sedím na okně, pozoruji cvrkot venku. To by se to rejdilo. Ptáci, motýli, myši, ještěrky. Moc bych chtěla ven, občas se snažím protáhnout dveřmi, ale nedaří se. Prý je to venku pro mne nebezpečné, tak nevím no.
Já na to přijdu, vidím, jak se otevírají dveře. Trénuji, zatím se mi nepodařilo vyskočit tak vysoko. Zachytit kliku, ale jednoho dne…
„Moment. Co to je zvuk? Otvírají lednici to si nemůžu nechat ujít, tak pá někdy příště Evka.“
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Pořadatelka nahé párty dostala v Rusku pokutu, provinila se kritikou války
Moskevský soud ve čtvrtek uložil pokutu 50 tisíc rublů (asi 12 750 korun) televizní moderátorce a...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x