Přiškrcený doktor
Jako každý občas ráda vzpomínám na časy, kdy byly dcery malé. Hrozně rychle toto krásné období uteklo.
Miminkovské období. Kdy se na sušáku houpalo, plno plen, bílých košilek a dupaček. Dneska je všechno jiné. Každá doba má svoje kouzlo.
I porod zaznamenal něco k lepšímu. Já bych třeba tehdy přítomnost manžela na porodním sále uvítala.
No každopádně si tu svoji chvilku musíme každá prožít. To se moc nemění.
Když jsem čekala druhou dceru už jsem věděla, co mě čeká.
Do porodu zbývaly skoro čtyři týdny. Ten den bylo krásně, ale s občasnou bouřkou. Povídá se, že při bouřkách je nejvíce porodů.
Já si jela nakoupit všechno v klidu. Doma jsem měla malíře, natíral nám okna.
Během dopoledne přivezl tatínek jejich malou fenku Bessy. Jel za maminkou, která pomáhala s přípravami na svatbu mého bratrance.
Ale když mě uviděl zarazil se.
„Dančo, mě se na tobě něco nezdá, já raději Besinu odvezu Olince“
Taťku jsem přesvědčila, že jsem v pohodě.
Jenže za půl hodinu jsem vypadala jak vodníkova žena. Mokro kde se podíváš.
Tchán šel poprosit souseda, aby mě dovezl do porodnice. Bylo to domluvené nebo bylo období žní a mobily nebyly. Těžko bychom manžela, hledali na poli.
Se sousedem to bylo trochu závod svoji starou škodovečku doslova trápil, jak dupal na pedál plynu. Nedovolil mi, ani jít po schodech. I když jsem ho přesvědčovala, je čas a pohyb mi neuškodí.
Myslím, že si oddychl, když mě předal do péče sestřičky. Všechno probíhalo tak jak mělo. Sestra mě volá k telefonu prý manžel.
„No ahoj prosím tě co, tam blbneš?“ vyvalil na mě.
„Coby čtu si tady Vlastu, neboj všechno je v pořádku, jenom miminko chce už ven“
Když přišel první tlak, bylo na čase poznat to malé stvoření osobně. Celý tým se připravil včetně pana doktora. Jenže moje tělo si asi chtělo udělat relax či co a všechny příznaky porodu ustaly. Trochu jsem bojovala sama se sebou a přepadl mě strach.
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká.
„Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Je neskutečné, jak dokážou slova povzbudit, pomoct.
Porodní sestra řekla doktorovi, že jde pro kleště.
„Ne, to půjde, nebudeme všechno řešit císařem, nebo kleštěmi, jdeme na to“ vyhrkl doktor.
Tak jsem se do toho pustila a nečekala, že mi doktor vyloženě skočí na břicho.
V tom okamžiku tělo zaplavené hormony a strachem o prcka se soustředilo na jediné. Musí ven. Drapla jsem nakloněného doktora nad sebou, oběma rukama za plášť. A zabrala. Čím více jsem tlačila tím více ho chudáka táhla k sobě.
Jako v dáli slyším hlas.
„Pusť te doktora, nebo ho uškrtíte!“
Vůbec mi nedošlo, že to patří mně.
„Ne ne nechte, tlačí moc dobře je to výborné“ odpovídá statečný doktor
Dílo se podařilo. Ruce v křeči jenom pomalu uvolňují pana doktora.
První, co vidím plášť jak harmonika, knoflíky rozsypané po zemi.
A potom to svoje dílo, maličké, tak božské.
„Jé u Adámků je druhá holčička, zvědavá, jak se hned rozhlíží, ani ji nevadí ostré světlo.“ rozplývá se sestřička.
Už tehdy jsem věděla, že bude ředitelka zeměkoule.
Když jsem srovnala dech omlouvala se panu doktorovi za škrcení.
Bylo mi trochu trapně nebo normálně, by mě nic takového nenapadlo.
On se smál, že o nic nejde a knoflíky mu můžu přišít až bude štupovat on mě.
Pro mě to byly nejkrásnější chvíle, když jsem po porodu svírala svoje holky v náručí. Tak pyšná, spokojená, šťastná.
A ty knoflíky nakonec přišil asi někdo jiný.
A moji rodiče ronili slzy na svatbě celý den, byly to slzy štěstí a radosti se čtvrtého vnoučete.
Jsem autor fotografie.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Kongresmanka z Ukrajiny byla proti pomoci. Zrada, říká její rodné město
Neochota americké kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartzové hlasovat pro balíček pomoci...
Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany
Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x