Ještě, že tě, lásko, mám
Poprvé u moře jsem byla s budoucím mužem. Byl to nádherný čas, oba zamilovaní. Užívali jsme si vlastně předsvatební líbánky. Plánovali budoucnost a všechno bylo tak krásně růžové. Ono ve dvaceti je svět nádherný.
Ležela jsem na lehátku, vlnky mě houpaly a Jarek se potápěl. Vždycky mě informoval, co tam dolu pod vodou všechno je. Já to chtěla všechno vidět také, jenže pokus potopit se nevyšel ani tehdy, když jsem se ho držela. Jak mi voda začala hučet v uších, zpanikařila jsem, a honem nahoru.
Takže ležení na lehátku nebo plavání mi stačilo. Najednou se vynořil, začal kašlat a musel se přidržet matrace, aby popadl dech. Oči vykulené….
,,Šmankote co sa ti stalo“ lekla jsem se….,, Tož vidím na dně takové krásné kvítko žluté, chtěl sem ti ho donesť. Šáhnu pro něho, a ono najednúc škrk, začalo sa zahrabávať do kaménkú. Sem sa teho tak lek, že sem si chlpnúl vody, no eště sa kvúli cípině utopím.“
No nemiluj ho, on kvůli mně riskuje život. Láska moje.
Jenže ten den se moře rozhodlo nám ten pobyt trošku zpestřit a pokusilo se mě unést. Zasněná, zamyšlená jsem pozdě zjistila, že jsem daleko od břehu, začaly se zvedat vlny a vítr. Můj rytíř naštěstí stále lovil blízko mě. Tedy byli jsme od břehu daleko oba.
Na jeho pokyn jsem skočila z lehátka dolů a začala plavat ke břehu, jenže voda mě unášela dál a dál, zatímco Jarek měl ploutve a lehce by doplaval. Nenechal mě tam, vrátil se pro mne, společnými silami jsme tlačili lehátko ke břehu. Trochu jsem se bála, ale teď po letech vím, že on mě nikdy ve štychu nenechá.
Břehu jsme dosáhli, ale kus od naší pláže téměř na druhé straně zátoky. Cesta bosky po ostrých, rozpálených kamenech byla krutá, navíc se začaly stahovat mraky. No zvládli jsme to, však už nás vyhlíželi ostatní účastníci zájezdu. Můj muž se směje, že by mě tam teď nechal, nevěřím mu.
A voda mně dala školení i podruhé. Tentokrát u nás doma v říčce pod splavem, tehdy tam ještě bylo vody hodně, čistá na plavání. Žili tam pstruzi i raci.
Chladili jsme tam naší psici Neru. Tentokrát jsem se koupala já. Nera s mužem seděli na břehu. Jarkovi se do ledové vody nechtělo. Já jsem vřískala, protože voda byla fakt studená. Cákala okolo sebe, radovala se, ze života, bláznila.
Jenže Nera si to skotačení vyložila po svém, ,,panička se topí“!
Skočila do vody a plavala pro mne. Já udělala chybu, otočila jsem se k ní zády. Nera se o mě bála, doplavala ke mně. Kdybych se otočila, odstrčila ji, všechno by bylo v pohodě. Jenže ona mě vlezla až na záda, tím mi začala drápy předních nohou doslova trhat tričko a kůži. Tlačila mě pod vodu, což jsem nečekala, a pořádně si lokla. Čím více mi chtěla pomoci, tím více mě sunula pod vodu.
No manžel byl i tentokrát rychlý. Skočil hned za Nerou do vody a odstrčil ji na stranu. Pomohl mi z vody, záda jsem měla pořádně rozedřené od drápů. Dopadlo to dobře, na Neru jsem se zlobit nemohla, byla to moje blbost. I po letech jsem ráda, že tam ten můj anděl strážný byl.
Život nám jako všem připravuje různé překážky, někdy je to hodně těžké. Když jsou na to dva, všechno se líp zvládá. Stejně jako radost ve dvou je to hezčí. Myslím, že můžu říct, že ve vztahu je nejdůležitější důvěra a tolerance. A pokud to není, nepomůžou ani miliony na kontě nebo sláva.
Život mi dal cenný dar, a to několikrát, jsem za něj vděčná. Mám svůj sen, zůstat s mojí láskou až do konce, tak jak jsme si to slíbili. A věřím, že nás čeká spoustu krásných let.
Tento článek je můj třicátý první a stejně tolik let brzo spolu oslavíme.
Děkuji, lásko, za to, že jsi.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x