Díky za pobavení při čtení. Já moc nejezdím, takže si pořád připadám jako začátečník, a úplně jako bych tam viděla sebe Ale krásně jste to holky zvládly

Děkuji, dneska se tomu smějem a když někam jedu manžel se směje ať si vezmu raději i pas.

Připomněla jste mi, jak jsme jedou dávno jeli v pětatřicetistupňovém horku s několikatýdenní dcerkou v autě společně s naší divokočkou Madlenkou. Táta měl tehdy úraz, my se narychlo museli vracet za ním a ta kočka, ač lítala po celém autě, byla tak opatrná, že se k miminku ani nepřiblížila

Tak to se povedlo.Já mám psy a můj muž kočku Magdu ne jednou jsem vyjela na cesty s ní spící na zadním sedadle, aniž bych si ji všimla. Jakmile nechám otevřené okýnko neváhá si pospat v teplíčku.

Fajn příhoda. To mi připomíná situaci, kdy jsme se hromadně spolu se švagrem vydali na delší cestu, s tím, že kdyby něco, budeme si pomáhat. Opak byl pravdou. Švagr jel před námi, zapomněl vnímat cestu, náhle zabrzdil, střetnutí se nedalo zabránit. To jsme si pomohli! I tak to dopadlo dobře, "leknutí" jsme pak na oslavě dobře zapili a po celé roky bylo nač vzpomínat.

Děkuji,ano o cestování by se dalo napsat spoustu příhod...