Před půlrokem jsme museli utratit našeho 14 letého psa. Prostě už mu selhaly orgány stářím. Určitě jeden z pěti nejhorších dnů mého života.

Jani děkuji

Dano, popsala jste to přesně. Loučila jsem se s Arim před sedmí lety. A mělo to být o dva dny dřív. Vyčítám si to. Rozhodl jeho pohled...pomoz mi!

Mám ho blízko...na dvorku, kde má krásný buksus. A tak je tu i nadále s námi.

Moc děkuji za tento blog. Protože kdo jiný ho napíše opravdověji než Vy!

Tak teď jste mě dostala moc děkuji i já.

Nejhorší okamžiky v životě

Ano to jsou....Děkuji za nakouknutí

NIKDY to nepřestane bolet, jsou tady s námi stejně pořád.... Moje první fenka mi dodýchala v náručí a já myslela, že mi to rozerve srdce (ridgeback a 12,5 let společného života a já už nechtěla nikdy víc prožít takovou bolest)

Ale někdo moudrý řekl, že žádný další pes nám nemůže nahradit toho předchozího, jen nám může naplnit naše srdce ještě větší láskou. A musím souhlasit, je to pravda...

Alenko, je to přesně tak. Každý je originál. Oni na nás čekají u duhového mostu a v našich srdcích zůstanou na pořád.

Prostě to jednou přijde. Rozum to přijme, ale srdci to trvá déle.

Dnes máme dva roky co jsme spolu s pejsanem a po Vašem blogu jsem se hodně rozesmutněl, vím, že to jednou příjde ale myslet na to nechci.

Taky se děsím toho, že se s kočičákem jednou budu muset rozloučit...

Dani, tohle jsme prozili nekolikrat a vzdy to bylo nesmirne smutne a tizive. Preji Ti hodne sily, ver mi, ze se s ni tam na te druhe strane jednou setkas

Věřím. Moje holky, tam budou čekat všechny na mě. Ony ví, že jsou všechny v mém srdci.

To jste napsala výborně a s velkým srdcem.

Je to přesně tak, jak popisujete. A to rozhodnutí bolí tak moc, že to žádné slovo nevystihne. Před 4 lety jsem musela nechat uspat moji bílou toy pudličku Berušku. Měla nemocné srdíčko a několik let užívala léky, které jí zkvalitnily život. Byla tak neskutečně hodná, mazlivá, chytrá a milá, že mi i teď tečou slzy. Bylo jí teprve 9 let, což je u pudlíka jen něco málo za polovinou života. Ale selhání ledvin přišlo náhle a rozhodnutí muselo padnout to jediné. A přesně jak píšete, byla jsem s ní do posledního dechu, odcházela v klidu, první injekce nejdříve uspávala a my jsme se s Beruškou dívaly do očí. I když mi to trhalo srdce, nemohla jsem ji na to nechat samotnou. To poslední jsem pro ni prostě udělat musela.

Myslím, že každý, kdo se někdy musel takto rozloučit se svým psím přítelem, Váš blog hodně ocení!

Paní Zdenko děkuji za milou reakci. Myslela jsem si, že odchod starého pejska bude lehčí. A není. Moje nejstarší fenka měla 14,5 na velké plemeno hodně. Nikdy nebyla nemocná a najednou mi nestála u boku. Úplně dramatické bylo nechat odejít sedmiměsíční štěně moji dcery, ten den měla narozeniny a prosila mě ať to trápení ukončím. Brečeli jsme s veterinářem všichni. Nedalo se nic dělat Marylin měla vrozenou vadu ledvin. Přesto jsme rádi aspoň za těch pár měsíců....Nikdy na své chlupaté lásky nezapomenu.

Paní Dano, jak já Vám rozumím, zažil jsem to loni, bolí to dodnes

Děkuji za reakci já to zažila několikrát a vždycky to bylo hrozné. Dneska byla statečná moje neteř. Fenečku kterou musela nechat jít byla pro ní čtvrté dítě. Děcka s ní vyrůstaly o to je to horší. Zůstanou vzpomínky a pomůže jen čas...