držím palce-moc mě to dojalo

Děkujeme moc

Milá Dano, děkuji Vám za tento článek. Jsou to velice citlivé věci, o kterých by se mělo mluvit, lidi by měli vědět... Lidí s tímto problémem přibývá. Můj kamarád je jedním z nich. Dokonce i povolání si musel vybrat takové, aby bylo k jeho nemoci vlídné. Znamená to, že část práce mohl dělat z domova a po dohodě se šéfem se osobně dostavoval jen tehdy, když měl lepší dny. Jedinou nevýhodou bylo velmi špatné finanční ohodnocení. Nemyslím jen jeho. Prostě se v té firmě celkově bralo hrozně málo. A on měl přitom vzdělání i schopnosti, které tam nemohl využít. Ale zdraví mělo přednost. Jenže pak se to vystupňovalo, dnů, kdy nemohl vycházet z domu bylo víc než těch druhých. V tu chvíli si dal konečně říct a začal se intenzivně léčit. Dnes má zaměstnání ve svém oboru, kde je šťastný, nestraní se, prostě žije. Ještě dlužím informaci, že kamarád má už jen pár let do důchodu a nemoc se mu objevila až v dospělosti.

Dani, držím palce a věřím, že boj s fobií bude úspěšný!!!

Děkuji za milou reakci i když není veselá. Tento člověk má ještě další vážnou nemoc, a pouze ČID. Práci najít nemožné. Je rád za čtyřhodinový úvazek, kde nám vyšli vstříc. Bohužel jediní, dokonce i chráněná dílna mu nedala šanci. Zkusit tu práci déle, aby si zvykl, na prostředí, lidi. Ne po hodině měli jasno nevyhovuje kvůli soc. fobii. Jenže s 5000 se žít nedá. Za 4 hodiny je almužna, pořád lepší než nic. A více hodin díky kombinaci nemoci nedá. Ale nehroutíme se máme ho ve svém kruhu rodiny a nedovolíme, aby ho nemoc dostala.

Jo, najít toho správného doktora, to je umění. Nacpat prášky a nic dál neřešit moc nefunguje. A plyšáci, ti tě nenechají.

Sociální fóbii přináší současný způsob života. Není to opravdu nic jednoduchého... Horší je to ve městě, kde například metro je strašák. A někdy se člověku prostě nepodaří vyjít z bytu. Nejhorší je, že si z toho musí člověk pomoci sám. Ani odborníci nejsou spásou. Ale jak píše Jana, dá se to překonat. Vím.

Moc držím palce!

Tak pokud nemůže vyjít z bytu,tak už je to těžká fobie. ALe sociální fobie může být i taková, že není problém vyjít z bytu vůbec. Jen je problém s tím ostatním-

Ranko...

Safra... Danko...

Dani, něco málo o tom sama z vlastní zkušenosti vím. Ale dá se s tím pracovat, věř mi.

A máš tam to plynový zařízení!

Já vím trvalo to dlouho. Ale už se to pohlo paráda.

Zajímavé téma.

Dano nepotykali my jsme si v tom Kromclu? Jituška Š. Říkala ,že jo. Abych taky nebyl za netykavku.

Davide, potykali jsme si uz driv nekde v diskusich. Diky za cteni, uzij si bezva den:)

A přitom způsob jak se s podobným problémem v dopravních prostředcích vypořádat je nasnadě a ještě přináší finanční úsporu a neboť jsem dobrosrdečný, tak toto HOW-KNOW zde poskytnu.

S neustálým zdražováním kterým nás Veolia a jiní správci vodovodní sítě oblažují, jsme v naší famílii zavedli jako koupací den vždy pátek v podvečer, kdy se prvé vykoupou děcka, potom v téže vodě starká a nakonec já. A vodu ve vaně a následně užíváme na zalívání toalety, mytí podlah a schodů a pod. To je ta část týkající se úspor.

A pokud se týká fobie ze spolucestujících v dopravních prostředcích, tak zpravidla v pondělí odpoledne, nejpozději v úterý pak, pokud nastoupím do byť zaplněného dopravního prostředku nemusím mít žádný pocit fobie ze spolucestujících, neboť si všichni udržují náležitý odstup a mívám kolem sebe vždy dostatek volného prostoru.

A ani oční kontakt není častý neboť ti nejblíže stojící, či sedící se onomu vyhýbají a spíše hledí někam nahoru, jak se říká "obracejí oči v sloup" či při hledání kapesníků po kasách či příručních zavazadlech hledí dolů a přímému kontaktu se tak vyhýbají.

Tak to asi raději nebudeme praktikovat, ale díky za radu

Držím palce, však víš

Moc tomu člověku držím palce, Dani, jeho duše je snadno zranitelná. Ale přátelé z řad lidských i zvířecích opravdu pomáhají.

Je to človíček mému srdíčku nejbližší