Jak píše Klárka, cítím v tom napsání hodně, hodně odvahy. Úplně mi šel mráz po zádech. Ale úplně nejvíc se mi líbil ten závěr: "Už nebudu plýtvat silami pro člověka, který si to nezaslouží." Tato věta by měla být pomůckou pro každého, kdo si prochází nezaslouženým peklem kvůli člověku, který za to vůbec nestojí. On vlastně nestojí za nic. Být hodný a ustupovat, to je jen voda na jeho mlýn a každodenní kapka jedu do naší psychiky. Jste, Dano, skvělá, že jste se o svůj obtížný kousek života podělila. Věřím, že to může správně nasměrovat někoho, kdo teď stojí na podobném rozcestí.

Je to přesně, tak. Chtěla jsem aby byl klid a ustupovala. Jsem zvyklá pomáhat druhým a lidi to umí zneužít. Nikdy by mě nenapadlo, že já skončím na kolenou. Ten zlý psychický stav je daleko horší, než fyzická bolest. I když stojím na nohou, nestojím o setkání s tímto člověkem. Rozhodilo by mě to, ale psycholog mi řekl, že to neznamená prohru. Jenom reakce těla, na velmi stresující období. Těžší všechno bylo, že v té práci jsme parťáci a musíme spolupracovat. Zdeňko děkuji za povzbudivou reakci a hezký den, přeji.