Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pruhovaná kráska

19. 05. 2017 15:30:29
Jsou něžné, přítulné, klamou tělem. Dokáží být divoké, šelmy srdcem i duší. Ano, mám na mysli kočky. Kočku domácí. Vždycky tu nějaká byla. Starší dcera Daniela je miluje, také manžel má pro toto hbité zvířátko porozumění.

Když se dcera dozvěděla o koťátku, které měla její kolegyně v práci-Britská dáma se zapomněla s vesnickým mourkem-nebylo s dcerou k vydržení, nakonec proč ne. Od prvního dne bylo jasné, že toto není obyčejná kočka. Dostala jméno Ginny.

Nesla se pokojem, jako by jí to tady patřilo, dáma důležitá. Od prvního okamžiku si sedla do noty s naší Any. Čínský chocholatý pes, můj první vrh A. Splněný sen, však se také narodila v naší posteli, jak jinak. Aneko Fuzzy luck neboli Any byla ještě štěně. S koťátkem pořádaly závody v běhu, i když je Any mrštná, rychlá, na hbité kotě neměla. To ji však nebránilo na divoké hry s Ginny. Tyto souboje byly většinou nerozhodně, obě se chovaly tak, aby ani jedna druhé neublížila.

Ginny se od všech našich bývalých i budoucích koček lišila svým velmi hlasitým zvukovým projevem. Těžko popsat tento zvuk na papír, prostě mňoukala velmi hlasitě, a tak dávala o sobě neustále vědět. Mňoukala velmi ráda, prostě si s námi povídala.

Bydlela s dcerkou, v pokojíčku dolního patra našeho domu. Když povyrostla, chtěla ven prozkoumat okolí. Měli jsme dilema, venku ji hrozí nebezpečí, jenže Ginny byla jiného názoru. Nejdříve ji dcerka hlídala, ale Ginny to táhlo do luk a polí. Jednou, to bylo ze začátku jejího putování po venku. Nebyla k nalezení. Neobjevila se ani další den, dcera byla nešťastná. Já měla výčitky, že jsme kotě pustili ven. Hledali jsme ji všude, v okolí domu. Vyšla jsem k potoku a najednou známé hlasité "Mňauuuuuaaaaúúúúúúúúúúú." Mrknu na vysoký strom. Byla tam, šťastná, že mně vidí. Nevěděla, jak ze stromu dolů. A poté z té výšky prostě skočila, určitě si myslela, že ji chytím. Bylo to rychlé, nečekané, nestačila jsem zareagovat. Šmudla malá žuchla na zem, hrozně jsem se lekla. A Ginny ? Aniž by na ně počkala, vznešeně odkráčela domů, zatím co já stála jak solný sloup.

Ginda byla velmi mazaná kočka a lovec. Naučila se vyskočit na okno dceřina pokoje. Takže když bylo teplo, mohla kdykoliv ven a zpátky. Popravdě přes zimu dávala přednost hrátkám s Any a teplému pelíšku. Jinak dcerku zásobovala těmi nejvybranějšími lahůdkami. Bohužel ptáčky, ještěrkami, můrami všech velikosti, myši, a dokonce i na potkána si troufla. Mně připravila pár horkých chvilek.

Sedím večer u internetu, moc do půlnoci nechybělo, všude ticho a najednou někdo šahá na kliku. Dveře se otevřou. Úlekem jsem málem spadla z balónu, na kterém sedávám. Tuším, že jsem ani nedýchala, dveře otevřel nějaký duch. Myslela jsem, že si pro mě přišla ta bába s kosou. Vešla do pokoje, jak jinak, noblesně Ginny. Hlasitě pozdravila. A já opět kamenná. Zatím co šmejdila v Anině misce, jestli něco nezbylo, jsem roztála. "Uf Ginny, ty jsi mi dala.“ Od té doby mně tak strašila pravidelně, naučila se otevírat dveře. Ani obrácená klika nepomohla. Prostě kočka mazaná. Občas pustila celou smečku ven, a proč ne že.

Ovšem největší kousek, se ji povedl, když donesla svoji kořist mně. V hospodářské budově jsem krmila slepičky a sbírala vejce. Mířím k otevřeným dveřím, a to už se do nich hrne Ginny. Něco vleče. Hodila mi to k nohám, přímo ve vchodě. Bojím se hadů. Byl to had velký. V mých očích ještě větší, než asi byl. Stála jsem bez hnutí, zatímco lovec zmizel. Nikde nikdo, jen já a to hadisko, uložené přímo na prahu dveří. Nevím, jak dlouho jsem tam tak okouněla. Než mi došlo, že se nehýbe. ,,Dano dyť on musí být mrtvý, neboj se a překroč ho!“ To se lehce řekne, jenže co kdyby ještě trošku žil. Jsem tu sama. A kočka se beztak někde chechtá pod vousy. Překonala jsem se. Moje velká, životní výhra.

Doma jsem sklidila posměch. No a? Hlavně, že žiju. Prý to byla užovka. Ginnda dostala vynadáno, že ji zabila, a mě nikdo nepolitoval. Nejspíš mě chtěla potěšit velkolepým dárkem. Zvířata neumějí dělat naschvály.

Osud Ginnušce naměřil krátký život, byla tu s námi 7 let. Našly jsme ji mrtvou venku. Nevíme, co se jí stalo, vypadala, jakoby usnula. Jak schválně se k této smutné události připletla i Any. Ven vyběhla i Elza, velká briardice, zvědavá. Chtěla zjistit, proč se Ginny nehýbe. Maličká pětikilová Any se postavila nad svoji kamarádku Ginny. Výhružně cenila na Elzu zuby. Nikdy to neudělala, měla z El respekt. Tentokrát byla odhodlaná svoji nehybnou kamarádku bránit, i kdyby ji to mělo stát život. Dojala nás, a slzy zase tekly proudem.

Ginnuška už běhá za duhovým mostem, ale zůstaly tu vzpomínky, na ty její lotroviny, lovecký um, hry s Any. Mazlící techniky, které ovládala. Dokázala během chviličky udělat z pokoje zahrádku. Dokonce Aniným štěňátkům nosila úlovky, pomáhala je vychovat. Nikdy na ni nezapomeneme, byla to super kočka.

Autor: Dana Adámková | pátek 19.5.2017 15:30 | karma článku: 24.93 | přečteno: 470x

Další články blogera

Dana Adámková

Život s přítelem

Miluju procházky ve dvou, za každého počasí je to tak romantické. Zvláště v teplých letních dnech, kdy se můžeme spolu svalit do trávy.

12.11.2017 v 13:19 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 549 | Diskuse

Dana Adámková

Všechno je o lidech

Nastal čas loučení a slzí. Brzy na dvorku utichne štěněcí štěkot z radostných her, rozdováděných mláďat.

8.11.2017 v 17:50 | Karma článku: 19.83 | Přečteno: 341 | Diskuse

Dana Adámková

Povídání se zvířaty

Na dojírně při dojení je živo. Už cítím únavu, ruce bolí, nohy i záda. Povzbuzuje mě kolegyně Lucka, je mladá a práce s ní mě baví.

28.10.2017 v 13:19 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 286 | Diskuse

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 349 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 496 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 1064 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 537 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.04 | Přečteno: 1732 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1165 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 18.57 Průměrná čtenost 508

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.