Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě, že tě, lásko, mám

10. 08. 2017 6:00:01
Je štěstí když vás někdo miluje. Vlastně mi dokonce i život zachránil. Tuším, že ani teď po třiceti letech by mě utopit nenechal. Ve vodě ani v životě.

Poprvé u moře jsem byla s budoucím mužem. Byl to nádherný čas, oba zamilovaní. Užívali jsme si vlastně předsvatební líbánky. Plánovali budoucnost a všechno bylo tak krásně růžové. Ono ve dvaceti je svět nádherný.

Ležela jsem na lehátku, vlnky mě houpaly a Jarek se potápěl. Vždycky mě informoval, co tam dolu pod vodou všechno je. Já to chtěla všechno vidět také, jenže pokus potopit se nevyšel ani tehdy, když jsem se ho držela. Jak mi voda začala hučet v uších, zpanikařila jsem, a honem nahoru.

Takže ležení na lehátku nebo plavání mi stačilo. Najednou se vynořil, začal kašlat a musel se přidržet matrace, aby popadl dech. Oči vykulené....

,,Šmankote co sa ti stalo“ lekla jsem se....,, Tož vidím na dně takové krásné kvítko žluté, chtěl sem ti ho donesť. Šáhnu pro něho, a ono najednúc škrk, začalo sa zahrabávať do kaménkú. Sem sa teho tak lek, že sem si chlpnúl vody, no eště sa kvúli cípině utopím.“

No nemiluj ho, on kvůli mně riskuje život. Láska moje.

Jenže ten den se moře rozhodlo nám ten pobyt trošku zpestřit a pokusilo se mě unést. Zasněná, zamyšlená jsem pozdě zjistila, že jsem daleko od břehu, začaly se zvedat vlny a vítr. Můj rytíř naštěstí stále lovil blízko mě. Tedy byli jsme od břehu daleko oba.

Na jeho pokyn jsem skočila z lehátka dolů a začala plavat ke břehu, jenže voda mě unášela dál a dál, zatímco Jarek měl ploutve a lehce by doplaval. Nenechal mě tam, vrátil se pro mne, společnými silami jsme tlačili lehátko ke břehu. Trochu jsem se bála, ale teď po letech vím, že on mě nikdy ve štychu nenechá.

Břehu jsme dosáhli, ale kus od naší pláže téměř na druhé straně zátoky. Cesta bosky po ostrých, rozpálených kamenech byla krutá, navíc se začaly stahovat mraky. No zvládli jsme to, však už nás vyhlíželi ostatní účastníci zájezdu. Můj muž se směje, že by mě tam teď nechal, nevěřím mu.

A voda mně dala školení i podruhé. Tentokrát u nás doma v říčce pod splavem, tehdy tam ještě bylo vody hodně, čistá na plavání. Žili tam pstruzi i raci.

Chladili jsme tam naší psici Neru. Tentokrát jsem se koupala já. Nera s mužem seděli na břehu. Jarkovi se do ledové vody nechtělo. Já jsem vřískala, protože voda byla fakt studená. Cákala okolo sebe, radovala se, ze života, bláznila.

Jenže Nera si to skotačení vyložila po svém, ,,panička se topí“!

Skočila do vody a plavala pro mne. Já udělala chybu, otočila jsem se k ní zády. Nera se o mě bála, doplavala ke mně. Kdybych se otočila, odstrčila ji, všechno by bylo v pohodě. Jenže ona mě vlezla až na záda, tím mi začala drápy předních nohou doslova trhat tričko a kůži. Tlačila mě pod vodu, což jsem nečekala, a pořádně si lokla. Čím více mi chtěla pomoci, tím více mě sunula pod vodu.

No manžel byl i tentokrát rychlý. Skočil hned za Nerou do vody a odstrčil ji na stranu. Pomohl mi z vody, záda jsem měla pořádně rozedřené od drápů. Dopadlo to dobře, na Neru jsem se zlobit nemohla, byla to moje blbost. I po letech jsem ráda, že tam ten můj anděl strážný byl.

Život nám jako všem připravuje různé překážky, někdy je to hodně těžké. Když jsou na to dva, všechno se líp zvládá. Stejně jako radost ve dvou je to hezčí. Myslím, že můžu říct, že ve vztahu je nejdůležitější důvěra a tolerance. A pokud to není, nepomůžou ani miliony na kontě nebo sláva.

Život mi dal cenný dar, a to několikrát, jsem za něj vděčná. Mám svůj sen, zůstat s mojí láskou až do konce, tak jak jsme si to slíbili. A věřím, že nás čeká spoustu krásných let.

Tento článek je můj třicátý první a stejně tolik let brzo spolu oslavíme.

Děkuji, lásko, za to, že jsi.

Autor: Dana Adámková | čtvrtek 10.8.2017 6:00 | karma článku: 22.38 | přečteno: 505x

Další články blogera

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 258 | Diskuse

Dana Adámková

Něžná rána

Běžné ráno spřízněných duší. Chovatele, kamaráda, někdy i střed vesmíru a jeho čtyřnohých lásek. Probuzení do dalšího dne, plné něžností.

12.10.2017 v 13:03 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 326 | Diskuse

Dana Adámková

Drobné radosti na podzimní splíny

Podzim, někdy překrásný svou barevností. Sluneční paprsky nás povzbudí, že ještě není nejhůř. Ale také čas sychravého počasí a depresí.

5.10.2017 v 19:53 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 275 | Diskuse

Dana Adámková

Tak a je to tady

To byla fuška. Řeknu vám, že mi ti malí drobečci dali zabrat. Ale musela jsem i zasmát pod vousy. Kdybyste viděli paničku, jak byla červená, funěla a tlačila stejně jako já.

24.9.2017 v 11:19 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 436 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Barančoková

Když i našemu "navždy" vypršelo datum spotřeby

Milý D., dala jsem ti svoje srdce, a tys ho zlomil vedví a pak ještě roztříštil na tisíc kusů a ty zadupal. A já tu teď sedím, říkám trapný klišé jak z béčkový hollywoodský slaďárny a co je nejhorší, myslím si, že to je pravda.

24.10.2017 v 9:05 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 314 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Žlutá záře nad Londýnem

Nebe nad Londýnem se minulé pondělí zahalilo do žluta a slunce se proměnilo v rudou ohnivou kouli. Blížila se pouze bouře a nebo to byla předzvěst úplně něčeho jiného? Předzvěst apokalypsy, kterou přinese Brexit?

24.10.2017 v 8:30 | Karma článku: 7.45 | Přečteno: 134 | Diskuse

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 258 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 182 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 441 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 19.15 Průměrná čtenost 509

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.