Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Talisman Viki

14. 03. 2018 19:16:59
Ani naší rodině se nevyhýbají zlé věci. Odešel milovaný člověk a nejhůře to nesly dcerky. Tchána milovaly, nedokázaly pochopit, proč už tu není.

Nastalo u nás velmi chmurné období. Navíc ten den děda holky hlídal, a ony byly v té těžké hodině s ním. Událost byla dramatická pro dospělé, ne tak pro malé děti. Danča měla jedenáct a Renča necelých šest.

Potřebovaly potěchu a povzbuzení. Léta jsem chovala andulky. Napadlo mě, že nastal čas tento dávný koníček oprášit. Holkám by nový kamarád mohl pomoci.

Malého modrého ptáčka jsem si domluvila přímo u chovatele. Je větší šance, že bude mluvit a ochočí se.

Drobátko jsme byli vybrat společně a měli jsme šťastnou volbu. Holky byly z něho nadšené, na chvíli uschly slzičky. Dědečka by nedokázalo nahradit nic, ale malý ptáček byl rozptýlení.

Musíme mu vybrat jméno. Už ani nevím, kdo mu ho navrhnul, zkrátka bude to Viki. Malý Viki se rychle zabydlel, většinu dne poletoval na volno po celém bytě. Pořád jsme na něho mluvily a opakovaly jeho jméno.

Nechytal se, pokřikoval na nás svým andulčím jazykem. Až jednou se z lustru ozvalo. „Pojď, pojď.“

Co to? Rozhlížím se na ostatní, jestli to také slyšeli. Ano a zřetelně. Náš malý modrý talismánek začal rozvazovat zobáček. I když si sám vybral slovo, které se mu líbilo.

Naučil se na nás sedat. Povídal si s mojí náušnicí, když mu odporovala, tak do ní rozrušeně zobal. Rád kontroloval jídlo v talíři. Ochutnával a komentoval. Vikinek se stal nedílnou součástí naší rodiny.

A jeho průpovídky se staly nesmrtelné. Naučil se básničky, které si upravil a zkracoval.

Švagr se vždycky těšil, co mu Viki poví nového. Volal na něho.

„Vikinku, co umíš nového?“

Viki zaletěl na nejvyšší patro květinové stěny, tam měl přehled. Důležitě pochodoval po okraji květináče. A spustil “Víš? Já su orel, kokodáák, kde mám to vajíčko dát.“ Díval se přímo na švagra, ten byl opět nadšený a smál se ještě velmi dlouho.

Někdy se mu podařilo opravdu se trefit do černého. Ráno vejdu do kuchyně otrávená a ještě celá rozespalá a z klícky se ozve: „Ty vypadáš!“ To jsem fakt potřebovala vědět, jako bych se neviděla v zrcadle. A ještě dodal: „ Co to tu smrdí?“ Odpověděl si sám: „Adámková.“

Dcera Renata přišla ze školy, tak ji hned letěl přivítat, sedl si ji do vlasů, začal je láskyplně přehrabovat a křičel, Renčooo, Renatkooo, Renatkooo!

Po kuchyni se procházela kočka, on ji pozorovala a spustil: „Myšiško myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu, kocoure nebo mně sníš. Pojď, pojď na kafíčko.“

Ginny, ač lovec, tak se naučila, že Viki je pro ní tabu. Rozumná kočička.

Samozřejmě jsme měli psy, takže se z klícky ozývalo štěkání, vrčení a povely. „Ke mně, fuj, nesmíš, sedni, lehni, zůstaň.“ Nebo když jsme byly nastydlí, tak kašlal, kýchal a smrkal zároveň s námi.

Z ruky mi vypadla poklice, s hrozným rámusem dopadla na zem. Viki poletoval nad hlavou, komentoval celou situaci: „kur... drát!“

Nejoblíbenější průpovídka byla „Viki, miláčku, miláčku, ty malý ptáčku, mám tě rád, víš, kecáš, kecáš.“

Byl to úžasný modrý anduláček, dlouhá léta talisman naší rodiny. Mám pocit, že nám ho děda poslal, aby nám nebylo tolik smutno, když on musel už jít. A to se povedlo. Viki tu s námi byl třináct let.

Autor: Dana Adámková | středa 14.3.2018 19:16 | karma článku: 21.25 | přečteno: 350x


Další články blogera

Dana Adámková

Coursing

Super relax. Pro psy, když je to baví. Odreagování i pro paničky. Setkání stejně postižených lidí je vždy fajn. Přiznám se, vyhledávám akce pro psy. Člověku přijde, že je mezi „normálními lidmi“.

16.7.2018 v 17:39 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 238 | Diskuse

Dana Adámková

Jak se žije s fobií?

Těžký je život s fobií. Přesněji, se sociální fobií- panický strach z lidí. Nastoupit do veřejné dopravy je neuvěřitelný výkon pro takového člověka. Oči klopí, aby neviděl lidi, přes řasy hledá místo k sezení.

3.7.2018 v 14:12 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 524 | Diskuse

Dana Adámková

Nezvaný host

Bouřky se hodně bojím. Už v dětství nám vnukům vyprávěla stařenka, jak moc je blesk nebezpečný.Valila jsem na ni oči, když povídala o kulovém blesku, který proletěl zavřeným oknem. Oběhl místnost dokola a vyletěl ven.

12.6.2018 v 15:50 | Karma článku: 24.15 | Přečteno: 604 | Diskuse

Dana Adámková

Pohoda, klídek, vzpomínky, klíšťata a ztracený mobil

Snažím sa rozkliknúť a přiblížiť fotku v mojém oblíbeném časopisu. Tak to mám dost. Nejvyšší čas vyraziť negde do přírody.

10.6.2018 v 13:32 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavla Kolářová

Trhněte si...

Tak schválně: kolikrát týdně vás někdo pošle někam a nemyslí tím na poštu? Kolikrát denně slyšíte slůvka, která by se ve slušné společnosti měla spíše vypípat a ne říkat na plnou hubu? No statistiky si nedělám, ale je to celkem...

19.8.2018 v 8:49 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 76 | Diskuse

Olča Vodová

Když se ztrácí vodní zrcadlo (nekorektní)

když chybí skála která nalomí a odrazem vrátí vyřčené myšlenky aby mohly žít když teploty a rosný bod tančí čardáš

18.8.2018 v 23:14 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 214 | Diskuse

David Vlk

Može byt James Bond černoch?

"Kurňa, to máš jedno, ale to přeca nemože byt možné. To už nám bílým heterákom zeberú uplně všecko, jestli bude aj Bond černý. Jak já se s ním pak jako mám ztotožňovat?" Smutně dodal Jožin.

18.8.2018 v 21:04 | Karma článku: 24.58 | Přečteno: 791 | Diskuse

Jan Pražák

Ošklivá Miriam

Narodila jsem se jako poslední z vrhu čtyř koťat, prý o mně tehdy říkali, že jsem nejslabší a ošklivá. Na rozdíl od svých sourozenců jsem měla šedobílý jakoby špinavý kožíšek a trochu křivou tlamičku. A tak mě chtěli utopit.

18.8.2018 v 15:09 | Karma článku: 28.63 | Přečteno: 588 | Diskuse

Michal Pohanka

Vyměňte svou starou za novou rychle a bez námahy

V éře lásky a sexu na pár kliknutí je romantika starých časů nenávratně ztracena a nevěra bohužel nikdy nebyla dostupnější

18.8.2018 v 12:18 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 576 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 584

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "





Najdete na iDNES.cz