Zatoulaná Megi

18. 08. 2019 13:34:45
Kočky jsou zvláštní bytosti. Určitě patří k tajemnu a čarodějnictví. Tváří se, že jsou nezávislé, a my lide, jsme jenom jejich mazlitelé a živitelé.

„Mamko, u školky je toulavá kočička. Myslíš, že by si ji Zuzka vzala do kočičího domečku?“

To byla první slova, když udýchaná dcera Danča vběhla do dveří. Byla v obchodě na kole. Podle řeči potkala někde kočku.

„Dani, jak víš, že se zaběhla, vždyť po dědině běhá spousta koček. Nemůžeme jen tak sebrat kočku z ulice.“

„Určitě ji někdo vyhodil, nebo se ztratila, je hubená a špinavá, běží za každým člověkem a pláče.“ Naléhá dcera dál a nenechá se odbýt.

Protože je to kočičí máma, tak jí věřím. Každopádně se tam můžu jet podívat, než najdu klíče od auta, netrpělivá dcera už sedí v autě i s přepravkou.

Dcera nezastaví pusu. „Byla tady mami na horním konci obce, ale pustila se za rodinou s dětmi. Já je potkala u školky. Snad tam ještě bude.“

Já doufala, že kočička už trefila domů a naše výprava je zbytečná. Obě jsme měly pomalu vyrazit na odpolední směnu.

„Je tam, mami, vidíš, u té skupiny dětí!“ Jásá dcera, dere se z auta ven, než se nadechnu je i s kočkou zpátky v autě.

Až doma pořádně kočičku vidím, opravdu je hubená, známka toho, že se opravdu toulá už déle. Ale jinak bez vnějších parazitů. Zdá se zdravá, nezraněná.

Aspoň, že tak. Bylo těžko poznat, jestli je to ještě kotě nebo už dospělá kočka, nebyla moc velká. Bílá s netradičními stříbrným mramorováním po těle. Její předení se nedalo přeslechnout, takže se ji u nás líbí.

Nadlábla si bříško, zalezla do přepravky, ve které jsme ji přinesly. Usnula. Jako by tu byla doma. Evidentně někomu patří. Tak důvěřivé, mazlivé zvíře jsem dlouho neviděla.

Doufala jsem, že je někoho ze vsi a brzo si ji někdo vyzvedne. A když ne, najdeme ji nový domov.

Rozjely jsme akci, daly oznámení na FB. Také obecní úřad.

Manžel nám už asi ze zvyku řekl, že kdybychom na ulici našly slona, tak ho dotáhneme domů. Přitom sám loni donesl kotě, které někdo v krabici pohodil do kukuřičného pole.

Nakonec však byl z malé stříbrné šmurky tak nadšený. Prý si ji necháme, když se nenajde majitel. My holky s tím opravdu problém nemáme.

„Víš, ona si o mě opřela tlapky, vrněla, nechala se mazlit, je prostě super.“

No právě proto si myslím, že někomu hodně chybí.

Hned následující den telefon cizí číslo. Rozrušený hlas mi překotně vypráví, že kočička je jeho. I když bydlí 30 km daleko. Popravně moc jsem mu nerozuměla, nepustil mě ke slovu.

Nechala jsem ho vymluvit a potom ho požádala, ať se nadechne a v klidu mu to poví znovu.

Babička jela na dovolenou a Megi těžce snáší samotu. Proto ji vzali sebou na návštěvu do naší vsi. Jenže jim v nestřežené chvíli utekla, nepodařilo se jim ji najít. Asi se něčeho lekla. Nemá ráda cestování, tak možná byla vyděšená i z auta.

Vyprávěl mi, jak ji vypiplali, že byla jako koťátko nemocná. Díky tomu moc nevyrostla, vypadá jak kotě. Jak jsou rádi, že se našla, že už ji oplakali. Naše oznámení jim někdo přeposlal. Je samotné nenapadlo kočičku hledat pomocí médií.

Také mi vzápětí volal skoro soused, kde tato rodina byla na návštěvě. Potvrdil, že kočička Megi je opravu jejich. Megi hledají už čtrnáct dní. A také malou tulačku vyzvedl, aby jim ji rovnou dopravil. A už bylo na čase, nebo Megi musela být v karanténě kvůli našim ostatním kočkám. Byla na samotce smutná, potřebovala společnost.

Dovedu si představit to shledání, jsem spokojená, že jsem dala na dceřinu intuici, že ta kočka potřebuje pomoc. Není třeba sbírat všechny kočičky, co se pohybují po vsi. Většina domov má. Ale je důležité se dívat s otevřenýma očima.

Zvířátka s námi mluví, často si říkají o pomoc, jenom ne každý to pochopí.

Autor: Dana Adámková | neděle 18.8.2019 13:34 | karma článku: 21.94 | přečteno: 423x

Další články blogera

Dana Adámková

Užít si každou chvilku života

Není důležité, kde jste, ale s kým. Nemusím být na exotické dovolené. Stačí vyjít za humna. Hlavně užít čas, se svými nejbližšími. A kdo může být mámě ještě blíže než její děti? Užily jsme si spolu pár krásných dní.

17.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 327 | Diskuse

Dana Adámková

Květinou žádnou ženu neurazíš

Můj blog je především pro něžné pohlaví. Takový hodně kytičkový. Všechny rády kytičky dostáváme. V tolika různých druzích si každá vybereme tu svoji. Nikdy nezklamou svojí vůní a barevností. Jsou tak něžné jako my ženy.

20.8.2019 v 17:29 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 638 | Diskuse

Dana Adámková

Výstava panenek

V naší obci se každý rok, pořádá výstava mečíků od naších pěstitelů. V záplavě nádherných rostlin, bylo těžké, označit tu nejkrásnější. Mě zaujala výstava panenek. Celá výstava byla moc hezky aranžovaná a organizovaná.

19.8.2019 v 13:34 | Karma článku: 20.74 | Přečteno: 424 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Jak si Kateřina Lhotská spletla pojmy s dojmy (polemika)

Nějak mi utekl blog Kateřiny Lhotské „Zastavení stíhání Andreje Babiše jako test demokracie“, ale upozornila mě na něj polemika Jiřího Turnera „Zastavení stíhání Andreje Babiše jako lest demokracie“. Přidám rovněž svou polemiku.

18.9.2019 v 11:23 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 828 | Diskuse

Jiří Turner

Plavat proti Protiproudu

Mohlo by se zdát, že to znamená plavat po proudu. Protiproud však ve vodácké terminologii neznamená celkové obrácení toku, ale pouze to, že nás jen trochu pozlobí ta podivná anomálie. Stačí jen nemít Hájka na háčku, ale na háku.

18.9.2019 v 10:48 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 483 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 358 | Diskuse

Karel Trčálek

Myslivecká mafie a smrt krásných jelenů

Každou noc mě teď otravují jeleni svým troubením, jelikož mám tu smůlu, že nebydlím u žádné silnice. Ale tu a tam přece jen třeskne v noci výstřel a najednou je ticho

17.9.2019 v 17:32 | Karma článku: 10.37 | Přečteno: 338 | Diskuse

Blog Info

Poslední rozloučení s blogerem Janem Jílkem

Jak jistě většina blogerů ví, opustil nás na začátku prázdnin náš kolega Jan Jílek. Byl terapeutem, ale i režisérem, a jak jinak se s ním naposledy rozloučit než pozváním na uvedení jeho poslední hry.

17.9.2019 v 10:32 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 1214 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 21.14 Průměrná čtenost 592

Jsem chovatelka pejsků, máma, manželka, teta a doufám, že jednou i babička. Možná jsem vyjimka nebo miluji svoji práci a tou je ošetřování dojnic. I když je to fyzicky náročná práce a kolikrát si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale kde člověk zažije rozednívání ze švitořením ptáčků nad hlavou než při krmení telátek, které se na vás těší a vitájí s bučením a zářicimi očky " máma je tady "

Najdete na iDNES.cz