Zatoulaná Megi
„Mamko, u školky je toulavá kočička. Myslíš, že by si ji Zuzka vzala do kočičího domečku?“
To byla první slova, když udýchaná dcera Danča vběhla do dveří. Byla v obchodě na kole. Podle řeči potkala někde kočku.
„Dani, jak víš, že se zaběhla, vždyť po dědině běhá spousta koček. Nemůžeme jen tak sebrat kočku z ulice.“
„Určitě ji někdo vyhodil, nebo se ztratila, je hubená a špinavá, běží za každým člověkem a pláče.“ Naléhá dcera dál a nenechá se odbýt.
Protože je to kočičí máma, tak jí věřím. Každopádně se tam můžu jet podívat, než najdu klíče od auta, netrpělivá dcera už sedí v autě i s přepravkou.
Dcera nezastaví pusu. „Byla tady mami na horním konci obce, ale pustila se za rodinou s dětmi. Já je potkala u školky. Snad tam ještě bude.“
Já doufala, že kočička už trefila domů a naše výprava je zbytečná. Obě jsme měly pomalu vyrazit na odpolední směnu.
„Je tam, mami, vidíš, u té skupiny dětí!“ Jásá dcera, dere se z auta ven, než se nadechnu je i s kočkou zpátky v autě.
Až doma pořádně kočičku vidím, opravdu je hubená, známka toho, že se opravdu toulá už déle. Ale jinak bez vnějších parazitů. Zdá se zdravá, nezraněná.
Aspoň, že tak. Bylo těžko poznat, jestli je to ještě kotě nebo už dospělá kočka, nebyla moc velká. Bílá s netradičními stříbrným mramorováním po těle. Její předení se nedalo přeslechnout, takže se ji u nás líbí.
Nadlábla si bříško, zalezla do přepravky, ve které jsme ji přinesly. Usnula. Jako by tu byla doma. Evidentně někomu patří. Tak důvěřivé, mazlivé zvíře jsem dlouho neviděla.
Doufala jsem, že je někoho ze vsi a brzo si ji někdo vyzvedne. A když ne, najdeme ji nový domov.
Rozjely jsme akci, daly oznámení na FB. Také obecní úřad.
Manžel nám už asi ze zvyku řekl, že kdybychom na ulici našly slona, tak ho dotáhneme domů. Přitom sám loni donesl kotě, které někdo v krabici pohodil do kukuřičného pole.
Nakonec však byl z malé stříbrné šmurky tak nadšený. Prý si ji necháme, když se nenajde majitel. My holky s tím opravdu problém nemáme.
„Víš, ona si o mě opřela tlapky, vrněla, nechala se mazlit, je prostě super.“
No právě proto si myslím, že někomu hodně chybí.
Hned následující den telefon cizí číslo. Rozrušený hlas mi překotně vypráví, že kočička je jeho. I když bydlí 30 km daleko. Popravně moc jsem mu nerozuměla, nepustil mě ke slovu.
Nechala jsem ho vymluvit a potom ho požádala, ať se nadechne a v klidu mu to poví znovu.
Babička jela na dovolenou a Megi těžce snáší samotu. Proto ji vzali sebou na návštěvu do naší vsi. Jenže jim v nestřežené chvíli utekla, nepodařilo se jim ji najít. Asi se něčeho lekla. Nemá ráda cestování, tak možná byla vyděšená i z auta.
Vyprávěl mi, jak ji vypiplali, že byla jako koťátko nemocná. Díky tomu moc nevyrostla, vypadá jak kotě. Jak jsou rádi, že se našla, že už ji oplakali. Naše oznámení jim někdo přeposlal. Je samotné nenapadlo kočičku hledat pomocí médií.
Také mi vzápětí volal skoro soused, kde tato rodina byla na návštěvě. Potvrdil, že kočička Megi je opravu jejich. Megi hledají už čtrnáct dní. A také malou tulačku vyzvedl, aby jim ji rovnou dopravil. A už bylo na čase, nebo Megi musela být v karanténě kvůli našim ostatním kočkám. Byla na samotce smutná, potřebovala společnost.
Dovedu si představit to shledání, jsem spokojená, že jsem dala na dceřinu intuici, že ta kočka potřebuje pomoc. Není třeba sbírat všechny kočičky, co se pohybují po vsi. Většina domov má. Ale je důležité se dívat s otevřenýma očima.
Zvířátka s námi mluví, často si říkají o pomoc, jenom ne každý to pochopí.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x