Letní putování
Každý fotograf má vyhraněné věci, které rád fotí, dává jim přednost. Měla jsem pocit, že já fotím všechno, ale když se dívám na fotografie, které jsem vybrala pro tento blog. Mám jasno, že nacházím svůj styl.
Miluji rodné Valašsko, pohled na vzdálený Radhošť.
Sklizeň zelené píce na senáž, není vůbec v naších kopcích jednoduchá. Ani se tu nedá nic moc jiného pěstovat. Stařičká Tatra, kterou kočíruje můj muž, vypadá vedle moderních strojů jako z Muzea. Ale nenechte se mýlit, strmé kopce zvládá i s nákladem.
I moderní traktory mají co dělat. V tomto kopcovitém terénu.
Pohlazení po duši. V našem uspěchaném životě.
Čas oddechu.
Janův hrad, kouzelné místo, kde se zastavil čas.
Netřeba představovat.
A zase kousek přírody. Tak vznešené, krásné bytosti.
I když jsou velmi plaché, podařilo se jednu přesvědčit, aby mi byla chvíli modelkou.
A drobotina bez které by nebyl život, na této planetě možný. Kolik z nás si to uvědomuje?
Hlavně pro naše děti. Které nám důvěřují, bychom měli, přírodu chránit.
Tito mladí lidé mají můj obdiv. Jejich zapálení pro věc je nakažlivé.
A opět práce. Sláma má v dnešní době cenu zlata. Kdo by to řekl. Naši předci by se hodně divili, vidět tu techniku.
Ale dá se i takto. Seno pro koníčky. Nebo jak si slečna Magistra mákla. Poprala se s tím, statečně.
Když se doplní vitamíny z vlastní sklizně, jde všechno líp.
Tady si ještě počkáme na vytoužený produkt.
Snad jsme ji nevyrušili od oběda. Zdá se, že ne.
Příští rok už tuto drobotinu ani nepoznám. Jsou, tak kouzelní. Musela jsem vám je ukázat.
Někdo mi pózoval velmi rád. No vlastně je to i moje oblíbená činnost, ale já raději na měkkém gauči.
Pan pelikán mě předvedl svůj dokonalý zobák. Držela jsem si odstup, nerada bych měla otisk jeho zobáku na zadku.
Moje první foto měsíce, byl to boj. Ale mám ho kluka šišatého.
Po magické noci procházka s kamarádkou.
Zatím co mi doma, někdo kradl snídani.
A když máte príma sestry, které nezkazí žádnou legraci. Tak se na léto nedá vzpomínat jinak, než s úsměvem.
Podzim je tady a my budeme mít díky létu i spoustu vitamínů na zimu.
Loučím se s nádechem podzimu na Valašsku.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Hlavně zachovat klid
Většina majitelů čtyřnohých mazlíku by za ně dýchala. Těžce nesou, když se jejich mazlíček potýká s nějakým neduhem. Stejně tak to vnímám já.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x