Hlavně zachovat klid
Každé ráno mě probudí vlahý jazyk mojí malé parťačky Any. Hodně neochotně se přiznávám, že jsem vzbuzená.
Jako sova, moje ideální vstávání si představuji před polednem. Proto jsem si vybrala práci, kde lezu z postele před třetí hodinou ranní. No asi nikdo nemá všechno ideální.
Zatímco já se těžce budím, protahuji ospalé ztuhlé tělo, Any bláznivě skotačí po posteli. Je akrobatka, takže její poskakování je opravdu živé, radostné. Těší se z nového dne, možná i z toho, že žiji i já.
„Tož Ančo, zklidni hormón a pomály na mňa hned po ránu“.
Any si z mých řečí nic nedělá a svoji úroveň radosti posunula dál, skáče dolu z postele a zpátky na moje břicho. V letu mi vlepí mokrý polibek, když zjistí, že mi to buzení moc nejde. Začne mě mýt obličej, drhne zavřená víčka, aby se oči už konečně podívaly, jaký je nádherný den.
Když se „vykolébu“ z pokoje oblečená neoblečená, svůj oděv upravuji po cestě schodištěm. Any šťastná vybíhá ven, spokojená, aby vykonala, nezbytné tělesné potřeby.
Povzbuzena ranním čajem se probudím i já. Všimnu si náhlé změny.
Any se nedožaduje pamlsku choulí se v krytém pelíšku.
„Aninko, co sa děje pocem, cérko“
Volám na fenku. Nic.
Nakonec ji vylákám ven. Any se třese je nahrbená, chce se vrátit zpátky do svého úkrytu.
„Tak co sa s tebú děje cerénko moja, co ťa bolí? Dyť si před chvílú létala jak srnka, počkaj dám ti šunku, bude zas faň“.
Jenže Any, lákavou dobrůtku odmítla. V očích smrt, celé tělo se ji třáslo jako by měla zimnici. Rychle zmizela v pelíšku.
Zrychlil se mi tep, začala jsem panikařit. V mysli mi běhaly jedna horší nemoc než druhá. Co tomu mému „božátku“ jenom je.
Moje hysterie se rychle přenesla i na fenku, takže její stav se ještě zhoršil. Dívala se na mě vytřeštěnýma očima, které říkaly to je konec, protože panička je ve stresu.
„Dano, klid. Není to poprvé, vzpomeň si, jak to praví, tvoja múdrá mamka: Žádná kaša není, tak horká, jak sa uvaří.“
Trochu mi to moje lamentování pomohlo, mozek se prokrvil. Začala jsem Any prohlížet, na pohmat nereagovala. Nikde nekrvácela, žádná známka nemoci. Tak první pomoc změřit teplotu ať jsem chytřejší, než pojedeme k veterinářce.
Nadzvednu ocásek a mám jasno!
Obrovský balvan ze mě spadl. Muselo to být slyšet až na Vsetín.
Any měla zadek slepený trusem, který byl zamotán do srsti, toho mého malého marůdka. To byla celá příčina záhadné Ančiny nemoci.
Moc nechápala z čeho se tak, raduji, ale v očích už měla jiskřičky i když se ji nelíbilo, že ji cpu do vany.
Po odstranění „problému“ to byla zase moje veselá „cérka“.
Možná bych ji měla přihlásit k filmu nebo herectví ji jde skvěle.
Dana Adámková
Jak jsem k titulu přišla
V naprosté tmě jsme téměř narazily na další osobu, o které jsme neměly tušení. Mladíka jsme se trochu lekly. Koho také čekat uprostřed noci ve tmě u hřbitova.
Dana Adámková
Kde máš sestry
A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.
Dana Adámková
Přiškrcený doktor
Najednou se objevil anděl. Lidský anděl sestřička, kterou jsem znala. Chytla mě za ruce a říká: „Miminko zůstalo v blbém místě. Musíš se hodně snažit, musí rychle ven.“
Dana Adámková
Maruška nebo Věruška
Skočíme si na Marušku, nebo Věrušku? U nás v dědině je možné všecko. Nad „dědinú“ se pyšní krásná rozhledna Maruška. Je to výletní místo turistů aj domorodců.
Dana Adámková
Královna jsem já
I když jsem maličká, nejmenší z rodiny, můžu všechny zachránit, před pohromou. Nastěhovala se k nám nová rodina, nikdo ji v domě nechce.
Dana Adámková
Fotografka v závěji
Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.
Dana Adámková
Běž lásko
Láska má mnoho podob. Ta psí je upřímná. Psi nás milují a je jim jedno jestli máme nějakou vadu na kráse. Když se jejich čas naplní, musí jít dál.
Dana Adámková
Setkání
Tož nevím, jestli ještě můžu něco doplnit k našemu blogérskému výjezdu do Olomouce. Já že to bude slópačka, seznamovačka. S těmi, co ještě neznám. Vítačka, těch, které už znám.
Dana Adámková
Jsi tu pořád s námi
I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.
Dana Adámková
Tančící papírová taška
Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Dana Adámková
Evee loví
Kočka může spoustu věcí. Ležet, vyhřívat se, nechat se hladit, rozmazlovat, hýčkat a lovit. I v té nejroztomilejší kočičce je kus dravce.
Dana Adámková
Kočičí svět
Dovolte, abych se představila ...nevím, možná pocházím ze vznešeného rodu, ale nemám na to žádné dokumenty. Narodila jsem se v kravině, moji maminku tam někdo odložil.
Dana Adámková
Když máš čtyři tlapky, neznáš splín
Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení mojí černé chlupaté, Bee.
Dana Adámková
Lavičko vyprávěj, zazpívej
Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Dana Adámková
Šest letadel
Stojím uprostřed louky na vrcholku kopce. Před očima nádherná scéna podzimu. Zapadající slunce v oranžové žluté barvě. Zbytek nebe má nádherný fialovo růžový nádech.
Dana Adámková
Korálky
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí-čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“- Jan Werich
Dana Adámková
Nechci to vzdát, mám důvod tu posečkat
Žijete si svůj poklidný život. Sledujete dění kolem. Tíží vás situace kolem vás, ve světě. Ano, myslím tím svět coronaviru.
Dana Adámková
Opuštěné štěstí, aneb čert v akci
Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.
Dana Adámková
Mina ve stodole
Ve Valašském kraji je u spousty starších domů hospodářská budova, která sloužila ke skladování sena. Stodola.
Dana Adámková
Letní putování
Léto pomalu končí a já přemýšlím jaké bylo. Připomnělo, motýlí dotek. Teplý paprsek slunce, se nás letmo dotkl. Já jsem svoje léto zachytila na fotografiích. Letní reportáž plná zvířátek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 125
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 584x