Není vnučka jako vnučka

Tak, zase jednou musím mezi lidi do vsi. Obchod, pošta, lékárna. Tam se člověk dozví věcí a nových událostí, co kolikrát ani nepotřebuje vědět.

No hlavně musím nakoupit, že ve finále mám nacpanou tašku a v hlavě plno informací, to už je věc jiná.

Ještě nejsem uvnitř pošty a už se ke mně hrne paní Anička.  ,,Ahoj Danuš“

,,Dobrý den, jak se vede“?  Zeptám se spíš, ze zdvořilosti. ,,Tož dobře, víš, hlídám našim malú.“

Jé já ani nevěděla, že má Helenka třetí, však ty dvě děti už nejsou malé, pomyslím si. Nestačím reagovat a paní mi hlásí dál. ,, No tož snad chvilku vydrží sama. Víš nechcu ju tahat´ na poštu“.

,,Hmm, rozumím, chápu“ odvětím a už se valí další informace.

,,No vyčúrala se, tak snad vydrží. Uvařila sem ji polévečku, slepičí vývar. Ze zeleninkú, to masíčko ji vždycky nakrájím. Ona to má tak ráda, vždycky spapá plnou mističku a vylíže ji celou berunka naše malá".

Zajímavá technika učení vnučky stolování, ale tak je to jejich věc, si říkám pro sebe. Ale něco mi nepasuje a chci mít jasno.  ,,A kolik má roků malá“ vyzvídám.

,,No tož dva ročky má, Danuš“ 

No nazdar, hrkne ve mně, začínám pochybovat, jestli rodiče svěřili dítě do správných rukou. A v první chvíli nevím, co dělat.

,,Jejda a to se nebojíte ji nechat samotnou?“ vyhrknu na upovídanou paní. ,,Co když někam vyleze, na gauč, židli a spadne“.

No měla bych ten hovor ukončit, aby se nezodpovědná babička rychle vrátila k vnučce. Ta však celá šťastná, že si má s kým pokecat, pokračuje a nehodlá odejít.

,, Jo to ona vyleze, na gauč. Dá ji to spoustu práce se tam vydrápat, je malinká. Tam spinká moc ráda. Má tam svoji dečku aj polštářek".

,,Hm a proč s ní není ještě Helenka na mateřské, když ji musíte hlídat, to asik chodí už do práce, ne?“

Paní se na mě podívá, s tázavým pohledem, jestli mi nepřeskočilo, a dodává.  ,, Na mateřské? A proč?“ 

Ty jo situace je vážná, musím něco udělat, oni svěří dítě senilní babči.

,, No oni jeli na dovolenou, víš, k moři, tak Bobinu nechtěli brát s sebou, no nic, Dani, já běžím za ní.

Cvak.

Božínku ona celou dobu mluví o psovi a ne o dítěti, koho by to napadlo, v životě jsem u nich neviděla ani andulku, nebo rybičky. Jak by mně to mohlo dojít. No co, do lidí nevidíš a můžou opravdu překvapit, tak že nám spadne čelist. Tato paní překvapila, a to velmi mile.

A Bobina se má, že o ní babička tak hezky pečuje. A já jsem zase chytřejší.