Nezvaný host

Bouřky se hodně bojím. Už v dětství nám vnukům vyprávěla stařenka, jak moc je blesk nebezpečný.Valila jsem na ni oči, když povídala o  kulovém blesku, který proletěl zavřeným oknem. Oběhl místnost dokola a vyletěl ven.

Ten den, bylo dusno. V práci  hotové peklo. Na dojírně rušno, obtížný hmyz byl dotěrnější než kdy jindy. „Babušky“  nervozně, bily kolem sebe.

 Ozýval se tlukot ocasů i kopyt. Krávy se snažily zbavit hovad. Ani my jsme nebyly ušetřeny.  Každou chvíli inkasovaly úder nohou nebo ocasem.

K tomu dusnu, horko ony ty naše stračeny, také pořádně topí. Šílená směna, prachy za tuto práci vyloženě vypocené. Takové to opařito, kdy máte spodní prádlo,  srulované na tanga.

Těšily jsme se s kolegyní, že začne pršet, vzduch se ochladí. A my tu směnu přece jenom přežijeme.

Stalo se, jenže přišla pořádná bouřka. Moje nervy. Vlastně nervy všech. Rychlý chládek nepřišel hned. Dojírna byla rozpálená jako hutní pec.

Blesky se střídaly,  jeden za druhým, hromy téměř neustávaly. Prudký déšť bubnoval na plechovou střechu. Rachot na dojírně zesílil. Na chvíli jsme přerušily práci, abychom sebe i dobytek ještě více nestresovaly.

Rána, která přišla, byla ohlušující, zatřásla celou dojírnou.  Dokonce byl vteřinový výpadek elektřiny.

„Někde to břinklo a blízko“ konstatuji

Nebýt v práci, tak si dám pořádného frťana.

Naštěstí se bouře rychle přehnala.  My mohly všechno otevřít,  pustit dovnitř ovlažený vzduch. Hned se líp dýchalo.

V tom mi začal vyzvánět mobil. Sousedka.

„Ali, co se děje?“

„Dano jsi doma?“

„Ne v práci“

Sousedka celá rozrušená mi vypráví, že ji volali „ogaři“ z fotbalového hřiště. Náš dům stojí u hřiště.

„Dano, do vašeho baráku trefil blesk.  Vylekali se, že vám ho zapálí. Fotbalisti říkali, že to bylo hrozné. Blesk udeřil do bleskosvodu a roztříštil se na maličké blesky.  Které se koulely po celé střeše. Ta vypadala jako by hořela.“

Ty jo -  ta rána co byla, tak to trefilo naši chalupu, udělalo se mi slabo. Típla jsem mobil, ale to už mi volal manžel.

Byl doma a v pořádku. Zrovna stál u okna, když blesk zaútočil. Hrozně se lekl.  Všechno viděl. Jak se blesk koulí po střeše.  Máme dům do písmene el. A z toho místa měl část střechy jako na dlani.

 „Bylo to, jakoby nám na střeše někdo pustil ohňostroj“.

Na první pohled to vypadalo, že bleskosvod splnil svoji funkci.

Když jsem dorazila domů, manžela jsem objala jak nikdy před tím.

On mi nahlásil, že nám nejde PC, ani jedna televize.

„To nevadí hlavně, že ty jsi v pořádku“

Ráno jsme teda obhlíželi škodu. Přežila jedna televize ze tří a zajímavé , že byla jako jediná zapnutá.

Další šok přišel, když jsme zjistili, že blesk řádil přímo u nás v bytě kousek od pelíšku štěňátek, které jsme zrovna měli.

Odhrnula jsem koberec, ve dveřích obyváku ten překrýval lino z kuchyně a to bylo ohořelé. Takže k požáru nebylo daleko.

Blesk si našel cestu. Nevíme jak se tam dostal, ale vletěl do kabelové sítě. Tím pádem prošel všemi přístroji, které byly v ní zapojeny.

Kabel byl právě u dveří zakrytý kobercem, měl poškozenou bužírku, blesk se tím dostal až na kovový rám dveří, kde svoji pouť ukončil.

Popravdě netuším, kde skončil. To je záhada. Mohl se vrátit stejnou cestou? Fakt nevím.

 Tím pádem se nedostal až k poslední televizi.

Metr od mých chlupatých dětí. A že by se tam zrovna mohl vyskytnout  někdo blízký,  na to nechci ani pomyslet.

Na plechu střechy byl patrný důkaz, že tam blesk putoval.

Od té doby se bouřek bojím  ještě více.  Vždycky jsem všechny spotřebiče vytahovala při bouřce z el. sítě, ale blesk si cestu najde.

Nechci vás strašit, ale nepodceňujte tento přírodní živel.

Jakoby nestačilo, že na nás pořád z televize pokřikují.

,,Jak se máte Adámkovi?" Starají se jaký používám, mycí prostředek. Možná, že i blesk byl zvědavý v čem to nádobí myji.