Když máš čtyři tlapky, neznáš splín

Utápím se ve své depresi, propadám se hezky hlouběji, krásně smutním. Když se ozve bručení, vrčení  mojí černé chlupaté, Bee.

 Sleduje mě šibalským kukučem. Válí se po podlaze, obrovské tlapy směřují ke stropu. Vrčí, chrochtá s výrazem pojď se mazlit, kašli na depku.

Tak může si člověk trochu po truchlit?

 Nemůže, protože ona ví, že mě rozesměje. Dělá se roztomilou, tlamu otevřenou s legračně vyvaleným jazykem. Vydává zvuky vepře kříženého s medvědem.

A když do toho proběhne kocour s papírovou taškou na hlavě je po splínu. Bee se ho lekla, vyskočila s údivem, kde taška nabrala nožičky.

Ano je to u nás občas jako na veterině, jak říká manžel, ale bez zvířat by tu byla nuda.

A dokonce i to jídlo máme o chlup lepší.

Papú milují všechna naše zvířata. Takže nechat maso na lince je risk. Pokud na něho nedostanou velcí psi, shodí jim ho kočka. Pro devíti kilového Freda to není problém.

Jasně, že máme pravidla na linku, stůl se nesmí. Jídlo jenom to, co je misce, ale občas, když se nikdo nedívá se dějí věci.

Dcera si nesla zákusek na talíři. To zmerčil skoro padesáti kilový brouček Oki. Udělal ze sebe roztomilého zlatíčko, které popadlo hračku s výrazem pojď si hrát. A dcerka mu na to skočila. Udělala chybu talíř odložila, aby mohla uchopit hračku. Na to vyčůránek čekal, pustil hračku, protože má tlamu jak krokodýl, zákusek zhltnul celý. Talířek zůstal.

Věděl dobře, že jídlo se nekrade, ale už bylo v břiše, to se počítá. A že mu neudělá dobře to neřeší. Je to jenom pes. Zvíře které se řídí instinkty. To určitě. 

A už vůbec nechápu, jak může malý pěti kilový pes zabrat tři čtvrtě postele. Rozpije se napříč, nejlíp v polovině lůžka. Takže i když mám postel dost velkou spím s nohama pod bradou.

Zatím co já jdu ráno, nevděčníkům vydělávat na granule. Oni se líně protáhnou, jedním okem mrknou s výrazem už běž, nezapomeň zhasnout. Někteří se zakutají pod peřinu. Provokatéři.

Loni do naší tlupy ke čtyřem psům, dvěma kočkám přibyla kočička, co tu někdo odložil...

No tak přece ji nenecháme venku. Paní Čertová Berta si u nás zvykla rychle. I když prvních čtrnáct dní běhala strachy po stropě. Dokázala ze sebe udělat kytku, propletená mezi listy, když jsem ji hledala. Už jsem myslela, že se odpařila, když mě bylo divné, že to kvítko na mě mrká žlutýma očima.

Takže stop stav!

 To se tak říká. Ve skutečnosti je to jinak.

Dcera to zraněné kotě v kravíně nechat nemohla to je jasné.

Zlatá naše paní veterinářka Kamilka. Neřešila, že je víkend kotě nám ošetřila.

Jasné vyléčíme ji a najdeme domov. Ha ha…..

“Mami ona má stejné oči jak já. Jmenuje se Evee. Nedala se nikomu chytit, ale mě ano věděla, že ji pomůžu“

Co dodat. No tak máme vyrovnaný stav.

Jojo je to tady občas divočina.  Nevím, jestli bydlím u svých zvířat nebo oni u mě.

Jedno je jisté deprese, stres tu prostě nemají místo.

Trio Bee, Any, Oki..

Bee a Any

Paní Čertová Berta

Fredík

Evee

Když úklid tak důkladný. Pan herec Fredie Mercury of Majama.