Celý život jsem toužil po pejsanovi, ale jako velmi pracovně vytížený člověk jsem si to nemohl dovolit. Jak se blížil důchodový věk,odmítl jsem pracovat a začal vybírat plemena a nakonec to byla borderka, mám kluka přesně rok a jsem asi nejštasnější dědek pod sluncem. Žijeme spolu na chalupě občas na víkend přijede žena a děti a kamarádi.Zpočátku jsem s nim spal v garáži a likvidoval jeho vylomeniny.Následně jsme začali putovat po cvičácích a vyzkoušeli vše co bylo mořné(sna ještě coursing nám schází). Za rok jsem ztratil 10 kg a kamoš uš nespí v domě ale v kotci,tedy raději mimo něj. Ráno se na sebe strašně těšíme a když jedu na nákup nemohu se dívat na jeho vyčítavé oči. Dovolené jsou odpískané,alespon ty v zahraničí , nevadí mě neschází. Ráno v 5 jsme na noze pak na hřišti pul hodka s míčem a pak další ptákoviny. No jo důchod padne většinou na něj ale je to nej kamarád co jsem měl.

Krásný příspěvek