Hezké vpomínání, i ve městě to bylo prima. My jsme měli park a v něm malý kopeček, a z něho jsme sjížděli do dlouhé ulice, která byla vhrazena pro sáňkování.

Co by na to dnes řekli autaři ? A zimní vybavení šlajfky a lyže po strýci.

Ale vzpomínky jsou veselé... a domů jsme mazali až když jsme byli celí promočení ....

Šlajfky byly brusle? Takové ty co se přidělaly na boty? No já měla také lyže po dědovi těžké dlouhé, to vázání mě tlačilo do kotníku. Proto jsem se lyžovat nenaučila.

..no a žádný luxusní kanady, normální botky a na ně přidělat šlajfky a už to frčelo na kluzišti tam kde na Šancích na ledě u dnešního Nuseláku...

Také jsem se učila bruslit na kanadách. Potom mi mamka koupila dívčí brusle, trochu mi trvalo než jsem si zykla na ty zoubky. Bruslili jsme na potoku.

Uhelne prazdniny se hodily, i kdyzme maminka musela vzkopat ven do zimy.

Tak každému se ta zima nelíbila. Ale i doma bylo dobře ráda, jsem četla, tak to bylo príma.

Díky, vrátila jsem se do dětství

Děkuji na nakouknutí.

Ve vašem věku bych vám ten igeliťák už nedoporučoval. To tělo už není co bývalo.

Děkuji za milý komentář. Páteř by mi asi nepoděkovala, to je fakt.