Také jsem si jednou dopřála stejný luxus. Tři fešáci si ke mně nepřisedli, ale byl mně ke stolu "přidělen" jen jeden pán. Hubený, v teplákách, na nohou papuče na přezku. Měl devadesát let a lepšího společníka jsem v životě nepotkala. Úžasně vzdělaný, vtipný, sečtělý, kam se hrabou krasavci.

A to šlo pobavit se. Od jednoho jsem se dozvěděla zajímavou historii Valachů, to jsem zase zírala já. Žádný machýrek prostě, věděl o čem mluví.

Hezká fota, a povídání též. . . . . . Odkud Vás já jen znám ?

My jsme přece Valaši, jedna rodina

Dani, vítej zpět!

Jo a nediv se jim, máš dar slova a když něco miluješ, pak Tě lidi rádi poslouchají i čtou! :)

Děkuji Jani, od tebe mě pochvala těší zvláště.