Tak to byla klika, že byl vynalezen hromosvod. Jednou jsem byla u rodičů na venkově a práskl do domu, kde jsem byla sama s malou dcerkou. O kousek dál sousedům blesk zapálil stodolu, naštěstí ji včas se sousedy uhasili. Jak se bouřky nebojím, tehdy byla ve mě malá dušička.

Děkuji za reakci a příběh. Co vím, tak dříve byly stodoly častým terčem, teď už jsou málo kde k vidění.

Ještě že to dobře dopadlo! Já bouřku taky nemusím. Předevčírem bouřka vyřadila benzínku u Humpolce, kde jsme cestou do Prahy s Klárou stavěly. Dokonce ani WC jsme nemohly použít, protože ta závora u dveří byla na elektriku. Naštěstí to po chvíli naskočilo.

Děkuji za nakouknutí. Teď ty bouřky řádí, nás většinou nějaké hrůzy obejdou, ale když už tak ať to stojí za to.

Páni, příběh skoro hororový. Skvělé, že se nikomu nic nestalo. Já se bouřky bojím, nijak panicky, ale bojím, nemám z ní zkrátka dobrý pocit a blesky zabíjejí, víc nepotřebuju vědět.

Asi ten strach nemám panicky, když jsem doma. Ale ven by mě nikdo nedostal. Moje sestřenice, ta vždycky úplně blázní až moc. Děkuji za nasýsnutí.

O bouřce mi povídej! Dnes opět přišla v noci, já s Rexíkem tradičně trůnila na WC. Ale měli jste tehdy velké štěstí

Mimochodem "Jak se máte, Adámkovi"

Máme s príma, pohoda klídek tabáček. Tady nad ránem byla také bouřka. Stěhovaly jsme se s Niki k Jarkovi pod deku. A já si vzpomněla na tu hrůzu tehdy.

Myslím, že ten rám dveří svedl blesk do země. Vštípit mi strach z bouřek se mámě ani babičce nepodařilo (bála jsem se jen jednou, při stanování někde nad dvěma tisícovkami výšky). A to babička vždycky všem nařídila zalézt pod peřinu a modlila se u zapálených svíčiček hromniček. Taky mnohokrát líčila, jak jednou za bouřka šlehaly plameny ze zásuvek. Muselo se stát v padesátkách, máma to už nepamatuje...

Přesně zalézt do peřin, vždycky kázala i babička-stařenka. Ve stanu? Tož to bych nedala v bouřce.

Ty jo, Dani, meli jste kliku. Krom hromosvodu (teda bleskosvodu, aby nekdo nerekl) vas vsechny zachranila poradna porce stesti

Ale jo možná, takto vypadá štěstí. Že jsme nevyhořeli a nikomu se nic nestalo. Děkuji za komentář, Honzo.

Tak to tedy je příběh hororový, Dano!

Naštěstí s dobrým koncem, když se nikomu nic nestalo. Muž se mi posmívá, že jsem moc opatrná, když zavírám prir bouřce okna i dveře od domu. Ale už jsem toho tolik slyšela, a ani odborníci nevědí, kdy se z "obyčejného" blesku stane kulový.

A pak je tu Eda. Ten se bojí, a ví proč.

(Ari před ním se bál ještě víc).

pardon...při bouřce...

Je to "nedávno" - šedesát pět let. Z elektrické krabice na chodbě vyletěl modrý blesk, jen syčel, v kuchyni se otočil a šupajdil zpět do krabice. Nic neprovedl. Kdyby na víku té krabice nebyly dva otvory, mysleli bychom si, že celá naše rodina měla stejný sen.

Takže vás také navštívil. Štěstí, že věděl kudy ven.

když si blesk najde jinou cestu po domě, tak asi bleskosvod nestál za nic.

Ano to nám došlo. Vždycky jsme si mysleli, že udeří do nejvyššího bodu. Náš dům není tak vysoký jako okolní. A jak se dostal do té kabelovky, když je vedena v zemi.